Je to skutečně "dvacetinka" s rozpětím 20,5 metru. Tento německý prototyp s dostupem do 17 km měl být na konci války nasazen proti létajícím pevnostem B-17.Je to můj první polystyreňák, ručně zatažitelný podvozek, trup z klasického stavebního XPS (kolem 30 kg/m3) řezán odporovým drátem, VOP broušený 3 mm Depron, křídlo s rovnou spodní stranou profilu taktéž, napelených pár žeber pro držení profilu, potaženo 2 mm Selitacem, ze kterého jsou i uši s prohnutou spodní stranou profilu - křídlo je tedy duté, kvůli přepravě rozložitelné a oddělitelné od trupu. Potah Ply-Span 12 g/m2, přilakováno lesklým Balakrylem Polyurex, stříkáno barvami Revell. Zalétání tohoto monstra nebylo vůbec jednoduché, nechtěl jsem si ze začátku připouštět létat na víc než 8 nití, což při prázdné váze modelu 100 gramů (Feldo, můžeš v úvodu kategorie dvacetinek přepsat informaci, že modely váží 30-80 gramů 
) je celkem nesmysl. A když i po několikátém startu s vrtulí na letišti ostříhanou na 260 mm z 320 mm Luboš naznal, že je to pořád málo, šlo se do převinutí 20 g gumy na 10 nití. Pak to teprve začalo být ono 
Zatím nejdelší absolvovaný let proběhl nyní o víkendu na Openscale, tuším že k minutě, díky delšímu 28 g svazku. S kluzem má Blohm ještě problém, protože po vytočení svazku jde střemhlav dolů 
Toto ale nepřisuzuji křídelním brzdám - chladičům, ale zablokováním volnoběhu vytočenou gumou, protože mám dosti dlouhou hřídel mezi hlavicí a závěsem svazku.J.