Dnes cestou z práce domu jsem v Brně-Řečkovicích narazil na známý obličej, který občas vídám na Medlánkách. Není to zas tak dávno, kdy mne tam tento pán odchytl a dával mi užitečné rady, kdy jsem se pokoušel zkrotit své samokřídlo XP-56: že kdysi také něco podobného stavěl a i po letech (nyní se spíše věnuje kategorii RC) mu klasická modelařina, volné modely a gumový pohon učarovaly tak, že se vrátil vzpomínkami o pěkných pár let zpátky. Nebudu vás už dále napínat, navíc ono těch brněnských modelářů - minimaketářů moc není. Tím pánem je samozřejmě Osvald Janisch, kterého si jistě mnoho z vás pamatuje ze soutěží. Já, vzhledem k poměrně krátkému působení mezi minimaketáři, ho znám především z reportáží z Modeláře a z archivních fotek z tohoto webu. Po asi hodinovém rozhovoru na ulici následovalo pozvání na návštěvu k němu domů. S díky odmítám kávu a kochám se modely vystavených na stěnách, pod stropem, ve vitrínkách.. Co vám budu povídat. Probíráme leteckou tématiku, plánky, podklady a naráz Osvald vytahuje ze skříňky krásného Sopwitha na gumu s pohyblivým hugem - ovládání odhozu bomb, Rolanda,... Nádhera!! Pár večerů a modely mohou do vzduchu. Přecházíme do vedlejší místnosti, otevírá se skříň a za chvíli je zem plná dvacetinek, oříšků, kysličníků, házedel.. Ten dvoumotorový Breguet, bohužel dost poškozený, pilot má i boty!! - fantazie! Ve většině modelů je ještě původní guma
Čas návštěvy se krátí, i když stále je si co říci, odnáším si s sebou Osvaldovo totálně zatuhlé natáčedlo s příslibem brzké opravy, zážitek z krásných, sice trošku zaprášených, někdy i časem sešlých avšak neskutečně lehkých modelů...
Něco mi říká, že by nás časem na soutěžích mohlo být více. Ale jak říkával Saša Hemala, po té co odvykládal celý děj filmu: "Ale nepředbíhejme"
