Celobalsová pistácia Bristol Scout, S.E.5a a Sopwith Triplane

V poslední době jsem na modelářském serveru SFA uveřejnil něco ze stavby celobalsových pistácií a vzbudilo to velký zájem, vím již o čtyřech dalších, která se staví, či jsou postavena a inspirována mými modely. (Z českých modelářů si jednu krásnou S.E.5-ku postavil Petr Konopásek.) Takový celobals je zespoda trochu nemaketový a je navíc penalizován za jednoduchý potah, ale shora viděn je krásný - postavte si také jeden!

Robert Pajas

Výběr modelu

Stavba celobalsového Bristola Scouta trvala šestnáct hodin, model váží 3,8 g a krásně létá. Mezi modeláři jsou slyšet dvě pohádky v jediném souvětí: "Celobals je zbytečně těžkej, ale je to hned hotový," což není pravda, záleží na výběru balsy. Bristol Scout byl "hned hotovej" jen díky tomu, že na něm naprosto chyběly detaily a žebrování, motor jen fotka, kokpit žádný, vzpěry hranaté, barva balsa... Ano, vyhneme se potahování. Ale nakrucování balsových dílů, přesné sesazení, udržet to nezkroucené - to je stejná práce jako nařezat si pásky a postavit model klasicky. To je hned hotovo tak jako tak, hodinky se rozeběhnou až pak, záleží na detailech. Detaily též přidají na váze, a tak S.E.5-ka (4,4 g dovážený model bez gumy) nelétá 55s bez většího koumání jako Bristol, ikdyž létá hezky - jedno video na youtube ve zhoršené kvalitě na ukázku.

Výběr vhodné předlohy se řídí obecnými zásadami minimaketářů (které mimochodem Triplane nesplňuje): dlouhý předek, velká plocha křídel a ocasních ploch, vzepětí, prostor pro gumový svazek, možnost použití rozměrné vrtule. Navíc (!) je nutné vybrat předlohu bez dutých sférických a elipsoidních ploch v zadní části modelu, neboť balsovou desku ve dvou směrech zároveň neohneme. Zbývá nám rovina, válec, kužel - někdy lze model vůči předloze lehounce zjednodušit na tyto tvary. Před těžištěm, kde nemusíme na váze šetřit tolik, lze z bloků ultralehké balsy vybrousit cokoliv... Vhodné jsou modely S.E.5a, Bristol Scout (plánky ke stažení ze stránek Johna Blankenshipa), zmenšené na kopírce, U Triplana jsem použil přímo výkres trojpohledu, u S.E.5-ky na křídla pro přesné páskování též.

Příprava

Nová, právě zlomená žiletka Tiger či Leon nebo skalpel s novou čepelkou, ocelové pravítko, rovná podložka, očištěné rovné a ostré špendlíky a destička s novým smirkem 500 a 1000 nám budou pomocí. Dle jednotlivých dílů modelu si nařežeme asi o 1 cm větší destičky velmi lehké a naprosto rovné balsy 90-110 g/m2, léta po délce dílů, vybrousíme je smirkem o zrnitosti 180-240 na sílu 0,3-0,4 mm (neustále kontrolujeme stav proti světlu, tmavší plochy balsy brousíme větší silou; můžeme díly zvážit na mikrováze a doladit dle potřeby, ale "průhlednou" balsu brousíme již jen směrem od sebe a po okrajích zajišťujeme prsty proti potrhání. Díly zatím nevyřezáváme přesně, přelakujeme je ředěným lakem (nitro:lak - 1:1), vyleštíme zrnitostí 500, znovu láknem a doleštíme 1000-ovkou. Je-li třeba, velmi jemně navlhčíme balsu z obou stran a necháme vyschnout pod zátěží, díly musí být po vyschnutí rovné. (Nepodařilo-li se, je nejjednodušší právě nyní vyrobit díly znovu z lepší balsy, další dorovnávání vodou a teplem nebere konce ani výsledku.) Díly modelu překreslíme na balsu, perem nakreslíme potřebné linky jako nýtování a rozhraní plechů, prostě vše co nakonec necháme prosvítat pod nástřikem nebo znovu obtáhneme (taneček s pravítkem kolem hotového modelu si odpustíme); tužkou naznačíme místa žeber. Díly, na které již nepřijde lak nebo nejsou vidět nebo se brousí jako vzpěry, přepážky, díly trupu zevnitř atd. nejraději přetisknu z kopie či laserového tisku přiložením na balsu lícem dolů a přetřením nitroředidlem polosuchým štětcem.

Máme-li zkušenosti či trpělivost s tiskem na balsu, můžeme na inkoustové tiskárně vytisknout viditelné plochy, například křídla, rovnou z trojpohledu. (Inkoust se silně rozpouští ve vodě, odolný vůči nitrolaku, toner se silně rozpouští v nitru, odolný proti vodě; nastavením typu papíru a rychlosti tisku doladíme množství inkoustu či toneru - nemá li tiskárna přímo tuto volbu.)

U modelů z První války je vhodné naznačit žebra plasticky skutečnými pásky. (Jiné možnosti: tuš před nástřikem, podstříknutí tmavší barvou, stínování po nástřiku.) Barevný japan, či jiný lesklý papír (S.E.5a - černá, Triplane - béžová) řežu rovnou ze složeného archu ostrou žiletkou po čtyřech páscích najednou na kancelářském papíře připevněném na skle. (Pórovité vláknité papíry se krabatí, musíme je předem láknout.) Ještě před vyříznutím obmázneme nakreslené díly dokola lepidlem typu Scotch a usadíme pásky, pak prolakujeme, japan spíše "podlakujeme", opravujeme ředidlem, u krajů dílu více laku, necháme vyschnout - opět rovná podložka a zátěž, vyřízneme díly a dobrousíme. Okraje křídel a ocasních ploch můžeme lehce napustit řídkým vteřiňákem - kvůli pozdějším "úrazům" modelu.

Křídlo a ocasní plochy

Náběžku a odtokovku můžeme podlepit tvrdou lištou 0,4x1mm na rovné podložce lepícím lakem a nechat v zátěži pořádně vyschnout. Křídla opatrně nalepíme na žebra; stavíme je dříve než trup, abychom měli čas se pokusit miliónama metod (volba je na staviteli) donutit je k dodatečné poslušnosti. Postavit celobalsové křídlo nezvlněné je totiž hlavní trik takové stavby. Použil jsem různé nápady: předem napustit herkulesem a nechat vyschnout dva dny na láhvi, vylakovat na láhvi, vaření, žehlička, lihy, louhy... Jsem přesvědčen, že zkroucenou balsu nelze narovnat a rovnou lze pokroutit, a že lépe je vše sestavit za sucha vteřiňákem. Vyřízneme si pomocná žebra z tvrdší balsy 0,8 mm (1,5 mm kořenová a v místě lomení) - asi o 2 mm delší, než je hloubka křídla. Profil prohnuté desky nebo jak kdo si myslí... Žeber dáme VÍCE NEŽ JE NA PLÁNKU, počítám osm místo čtyř na každé křídlo, což jsem já neudělal - křídla pak se časem zkroutila. Žebra sladíme smirkem, srovnáme na podložku a lepidlem kores k ní lehce přichytíme, přiložíme náběžku 1 mm od kraje žeber a lehounce přitlačíme pravítkem, řídkým vteřiňákem přilípnem; podobně odtokovku. (Pomalejší, ale jistější je lepicí lak - není nic smutnějšího, než konstatovat že luxusně vybroušená, vyleštěná a napáskovaná křídla jsou zavteřiňákována zkrouceně - vyhodit a znovu...) Po sundání z podložky doladíme. Negativy neřešíme, u celobalsů je nastavíme pomocí naříznutých křidélek.

Křídla i ocasní plochy připravíme k nástřiku a sestavení, horní křídlo opatrně rozřízneme v místě lomení (žebro 1,5 mm napůl - vhodné je s tím počítat již předem a zvolit tužší balsu), u spodních vyřízneme otvory pro zasunutí vzpěr, pomocná žebra u centroplánů obou křídel sbrousíme podložené do vzepětí na hraně pracovní desky.

Trup

Bočnice řádně vybroušené položíme, určíme levou a pravou a nalepíme výztuhu a svrtáme otvor pro kolík (1 mm kulatina s přesahem 4 mm na každé straně trupu - nejtvrdší bambus, velmi pečlivě oleštěn). Namáhaná místa u kořenů křídel, v místě vzpěr apod. zpevníme modelspanem. Nalepíme je dle půdorysu plánku či trojpohledu hlavou vzhůru na dvě základní přepážky před a za centroplánem, přísně kontrolujeme pravé úhly; jen lehce pak přichytíme zadek bočnic k sobě lakem dle podélné osy a zkontrolujeme z několika úhlů znovu souosost - zde nepomůže měření, oko je nejlepší. (Myslím tím ovšem běžné typy letounů, kdy pružnost slepených bočnic vytvoří sama křivku dle půdorysu, je-li kvalita i tloušťka balsy shodná.) Další přepážky či příčníky musí již padnout zcela přesně; osobně vše držím jednou rukou a druhou vkládám a upravuji příčky a zakapávám vteřiňákem, ale lepící lak je tolerantnější... Na přesném půdorysu velmi záleží nejen vzhled, ale i slícování s vrchními prokroucenými díly. Nemáme-li rozkreslený tvar dílů, musíme operovat s mikrotužkou a papírem proti lampičce zkusmo a opatrně obstřihávat a zkoušet. Až díl padne, obkreslíme jej na balsu, vyřízneme, nalízneme a na hraně desky balsu zkroutíme - nepokoušíme se zkroutit díl až na přepážkách, zkroutil by trup. Díly trupu, které mají vypadat dřevěně a chceme je namořit zředěnou tuší (Triplane), namoříme nyní! Po slepení již vsáklý vteřiňák či lak na okrajích dělá neplechu. K celému sestavení můžeme kombinovat různá lepidla. (Většinou kombinuji vteřiňák bodově a poté lepící lak.)

Hlavice je z měkké balsy s předním překližkovým ložem s otvorem vypáleným špendlíkem, má vnitřní otvor velký 2-3 mm a je zezadu potažena lakovanou překližkou 0,4 mm (otvor též větší 2-3 mm), aby se zadní kus hlavice při zalétávání dal snadno odtrhnout a znovu přilepit kanagomem. Zadní pohyblivý kus o tloušče asi 3mm se dvěma překližkovými čely, přední má otvor větší 2-3 mm, zadní je ložisko osy vypálené špendlíkem. Protikus celé hlavice k otvoru v čelní přepážce trupu je dutý, většinou jej ohnu či sestavím z 0,8-ičky tvrdé balsy a řádně provteřiňákuji. Základní nastavení u pistácia dávám asi 8° dolů a 4° doprava, průměr vrtule 100-110 mm - plastová taky dobrá.

Podvozek: kola co nejlehčí, vysoustružená na vrtačce z jednoho kusu, vzpěry pevná balsa 1 mm, osa 0,2 mm struna.

Sestavení a detaily

Před sestavením provedeme VEŠKEROU povrchovou úpravu včetně obtisků. Barva S.E.5a je smíchána v poměru 1:1 ze základní hnědé a zelené, já použil Gunze Mr.Color č.6 a č.9

Nyní již vše jen lepícím lakem pro možné opravy nastavení a polohy detailů. Vybrousíme a "mahagonově" namoříme vzpěry, vsuneme do nich případně bambusové mikrokolíčky a špendlíkem a žiletkou pro ně v křídlech i trupu uděláme otvory, horní křídla usadíme na "kozlík" či vzpěry a zkontrolujeme seřízení (kolmost, náběh asi 4°) a dle nich pak usadíme ocasní plochy - výškovka rovně, nařízlá směrovka mírně doleva. Nakonec usadíme spodní křídlo k trupu. (Shodný náběh obou křídel kontrolujeme pomocí rovnoběžnosti 10 cm-ových rovných balsových lišt lakem k nim příčně přichycených.) Vzepětí dolního křídla doladíme úpravou délky předních vzpěr, zalepíme a pak již na přesnost vlepíme zadní vzpěry. Detaily se snažíme dělat co nejlehčí ve všech částech modelu, dovažovat budeme na kuželu vrtule. Výplety natáhneme z 0,06-ky silonu probarveného mezi prsty černou tuší (fixa pouští!) kolem vzpěr, zalepíme přes špendlík a popřípadě fénem na závěr dopneme, pozor na zkroucení křídel.

Zalétání

Model by bez dovážení neměl přesáhnout 4 gramy; dovažuji obyčejně na třetinu horního křídla, či ještě mírně před, se zkusmo natočenou gumou 1,4 o délce svazku asi 20 cm, pak mi vychází výškovka rovně. Dovažujeme modelínou na vrtuli tak, aby neházela, pak po záletu doma v klidu zvážíme celou hlavici a dovážíme olovem. Dovažujeme-li na střed vrtule, osoustružíme olovo a přesně usadíme. Při záletu do trávy se zatím snažíme o jediné: aby při zvyšování otáček (400, 800, 1200, 1600) se model nevzpínal (výškovka mírně dolů + modelína) a nešel do levé spirály (pravá křidélka nahoru, levá dolů). No a dále již jen příjemné dolaďování délky a průřezu svazku, náběhu a průměru vrtule, sklonu motoru doprava a dolů, směrovky...

Mnoho zdaru při stavbě a hodně radosti při létání s modely přeje

Robert Pajas

Fotogalerie