Pokud vás předchozí dvě kapitoly mého malého seriálu inspirovali, nejspíše sedíte ve svém oblíbeném koutku, před sebou máte 100x prohlédnutý plánek a někde poblíž je kupka toho nejlepšího materiálu, jaký jste si kdy v modelářském obchůdku zakoupili. Jistě tušíte, že teď přijde vlastní "akce" a bude třeba materiál různými nástroji přetvořit v model. Snad vám následující řádky pomohou vyhnout se chybám, kterých jsem se dopustil já.
Základem všeho je žiletka. Musí to být žiletka nová, tvrdá a ostrá jako Smrťova kosa. Žiletku ještě v obalu přelomíme podélně napůl, jen tak v prstech, docela to jde (no, popravdě řečeno ISim mi přelamování popisoval nejprve do telefonu, ale nakonec jsem ho donutil, ať mi moji první žiletku, kterou mi daroval z předválečných zásob přelomí osobně). Po ošetření řezných ran vezmeme jednu půlku a opět v obalu nebo kousku papíru jí ulomíme kousek zešikma příčně, abychom dostali špičatý konec. Pokud nám zbyl ještě nějaký funkční prst, můžeme se dát do modelaření. Po otupení žiletky můžeme zase kousek odlomit, něco jako u lámacího nože. Dělejte to často, ne jako já, ostrý nástroj – základ spokojeného minimaketáře.
Špendlíky. V knížce pana Koutného "Modely letadel s gumovým pohonem" najdete celou kapitolku o špendlících. Napřed mě to trošku vyděsilo a sháněl jsem špendlíky tenké tenoučké, ostré a dokonalé. Sehnal jsem prd. Takže používám špendlíky obyčejné, jaké mají v každé modelářské prodejně. Ono totiž stejně špendlíkem nemůžete nic přišpendlit, neboť nosníčky jsou tak tenoučké že díra od špendlíku je jako lochna od ledovce v trupu Titaniku. Takže špendlíky se zabodnou těsně vedle nosníčku, a slouží spíše jako vymezovače posunutí.
Kanagom
Lepidlo. ISim sice vždycky lomí rukama, když vidí že používám Kanagom přímo z tuby jen s nástavcem, ale zatím mám pocit že to stačí. V poslední době se mluví o tom že už kanagon není co býval a místo něj se dá koupit lepidlo L510. Disperze také nemusí být k zahození, ale schne o poznání déle. Z moderních lepidel se dá využít CA (kyanoakrylátové lepidlo, vteřiňák, prstolep,…). Jak jsem se dozvěděl od Adama Jeníka, aplikace je kupodivu jednoduchá, dá se použít 0,5 jehla na injekční stříkačku. Když zaschne, opálí se zapalovačem. Hlavní nevýhodou CA je to, že zatímco spoj lepený Kanagonem se dá acetonem v pohodě rozdělat, když je třeba, u vteřiňáku je to horší. Já jsem zkusil CA u Minilota. Neznaje trik s injekční stříkačkou nanášel jsem vždy vteřiňák na špičku bambusové špejle ořezané na konci do špičky. Minikapičku jsem pak přenesl na lepený spoj. Šlo to dobře až do chvíle kdy lepidlo zapracovalo tak jak jeho název napovídá, a špejle se přilepila k lepeným součástkám. Doufal jsem že to půjde vytrhnout. Šlo to. Kostru jsem vyhodil a vrátil se ke kanagomu, vzdor tomu, že o ISima se pokouší mdloba, když vidí lepení kanagomem z tuby.
Šmirgl. Je dobré mít ve výbavě i hodně jemný smirkový papír, i takový jaký by vás ani nenapadlo že bude někdy k něčemu dobrý. Při miniaturních rozměrech všech dílů je lehké obroušení čtyřstovkou stejné jako když u „normálního“ velkého modelu zajedete do kostry rašplí. Například při broušení lakovaných dílů z plné balsy používám šmirgl který je snad na brousící straně hladší než na straně rubové, a přesto to nějak funguje. Trošku mi to připomíná letošní vánoce, kdy jsem drahouškovi věnoval tzv. odžmolkovávač po kterém tolik toužila (je to jakási minifréza odstraňujíc žmolky na pletených svetrech). Po vybalení drahoušek okamžitě přístroj vyzkoušel a na mou otázku jak to fachá odpověděla že je ten svetr hned lepší, i když čekala že to bude pracovat lépe. Po chvíli se ukázalo že je na frézce plastový průhledný ochranný kryt zakrývající nože...
Pracovní deska je to, na čem budeme letadélko stavět, koukám že tím jsem měl asi začít. Minimaketky mají tu nádhernou vlastnost, že je můžete stavět v obýváku aniž by rodina lomila rukama nad oblaky balsového prachu. Pokud máte alespoň trošku místa, nemusíte po práci všechno uklízet, neb pracovní místo stačí malinkaté, s pracovní deskou z laťovky. Ta moje má rozměry cca 300x800mm. Je dobré když není z příliš tvrdého dřeva, aby se špendlíčky lehce zabodávaly. Při nákupu dejte pozor na to aby byla deska rovná a aby v ní nebylo zbytečně moc suků, které jsou tvrdé.
Ocelové pravítko se bude hodit jako vodítko při řezání rovných kousků balsy žiletkou. Pokud budete používat celuloidové pravítko, po pár pokusech z něj budete mít krásnou šablonu na malování oraniště. Žiletka do celuloidu zajede jak nic. Zatím jsem všechny nosníčky vyřezal bez balsořízu, ikdyž Felda i ISim nad tím kroutili u piva hlavou.
Mezi další nástroje co mě napadají patří kromě velkého hrnku na kafe snad už jen pinzeta. Používám tu co jsem štípnul drahouškovi z její sady drobných potřeb pro domácnost (jelikož drahoušek patří k lékařskému stavu, občas se doma najdou podivuhodné věci). Pinzeta musí být dost dlouhá, aby se při gynekologickém pátrání v útrobách vznikajícího eroplánu člověk dostal všude kam potřebuje.
Předchozí udělátka se všechna týkala tvorby kostry. Kostru je ovšem potřeba i potáhnout a k tomu je třeba štětec, štěteček a pidištětičiček. Zjistil jsem že štětce které používá mé nezletilé potomstvo jsou asi nevhodné, neboť tvrdost jejich štětin způsobila na balse rýhy a trhala potahový papír. Takže jsem přešel na štětečky jejichž jemnost ani popsat nelze. Jo a bacha na padající chlupy, štětec pelichající katastrofě se rovnající.
A na závěr této kapitolky tu máme opět kvíz. Který z následujících nástrojů je pro minimaketáře zcela nezbytný ?
|
|
|
|
|
A: Lámací nůž |
B: Vrhací nůž |
C: Modelářský nůž a žiletka |
D: Pilka na větší kousky |
A správná odpověd je....................... kdo ví ?
Z předchozích kapitol určitě tušíte, že nejprve bylo potřeba v Rujově sklepní dílničce uklidit a nástroje, se kterými stavěl svého dvoumetrového Liberátora přesunout do skříňky s nápisem "Truhlářské nářadí" a doplnit výbavu o nástroje krapet decentnější.
Žiletka - Ruja zapomněl na důležitou věc - žiletka musí být uhlíková (obvyklé značky Tiger, Tatra, dříve Rapid). Pokud jste po přečtení prvních Rujových řádků utíkali do drogerie a zakoupili holící čepelky (třeba zn. Astra), nejspíš se ji pokoušíte zlomit doteď a v ruce máte kus pokroucené, velmi pružné oceli a pravděpodoně i krvácíte. S těmito holícím čepelkami se dá velmi snadno uříznout kus prstu, popř. nosník kosodélníkového průřezu, ale pro modelařinu jsou celkem k ničemu. Uhlíkové žiletky už nebývají běžným artiklem drogérií a tak možná budete muset trochu pátrat (v Brně jděte na Orlí, na 50% to vyjde). Uspět se dá i v modelářských obchodech (např. v Brně u Reichardů na Grohově). Žiletky musí být balené, ruce pryč, pokud vám budou nabízet žiletky ze sáčku, kde jsou jen tak nasypané (i to jsem viděl).
Rujovo poznání, že žiletka musí být ostrá, bych rád zdůraznil. Tupá žiletka malý nosník omačká, potrhá a výsledkem je dost nepěkná kostra s přebytkem lepidla vmístech, kde materiál byl vytržen. Na velkou spotřebu tohoto nástroje se připravte i při potahování. Čím jemnější potahový materiál, tím méně žiletka vydrží, resp. tím dříve začne místo řezání papíru, papír trhat. Pohled na odtokovku plnou "záděrů" zkazí dojem i z jinak pěkného modelu.
Špendlíky - jak Ruja píše, do nosníčku 1x1 mm zapíchnout beztrestně špendlík skutečně nemůžete. Další aspekt, na který posléze narazíte je, že hlavičky špendlíků modelářských (takové ty kuželky), vám budou docela zavazet při práci na malém prostoru. Proto se při stavbě minimaket (speciálně oříšků a menších) používají hojně "mucháče" - tedy entomologické špendlíky, velikost "0", "00". Určitě kupte ty stříbrné, černěné se při kontaktu s lepidlem přichytnou a pak "vytrhnou" i kus balsy - jsou sice dražší, ale na rozdíl od entomologů je v modelu nebudete nechávat zapíchnuté a použijete je vícekrát.
K entomologickým špendlíkům dovolte poznámku - nákup tohoto zboží se dá celkem pohodlně zvládnout přes internet. Na co při hledání narazíte je fakt, že Česko je entomologicko-špendlíková velmoc. Kdo by očekával jednoho výrobce bude se divit. Další zajímavost, na kterou jsem při hledání špendlíků nalezl byl návod na preparaci penisu brouků - neodolal jsem nutnání ukázat tuto stránku svojí ženě, aby viděla, že může být hůř, než když manžel po večerech v kuchyni staví minimakety.
|
|
|
Tyhle jo |
Tyhle ne |
Lepidla - kapitola také zajímavá. Osobně používám raději lepidlo na acetonové bázi, i když CA (vteřiňák) už si u mě našel taky místo. Na Kanagom zapomeňte, opravdu to co je dnes v červené tubě nelepí a smrdí to víc syntetikou než acetonem. L510 je moje volba, páchne to jako starý dobrý Kanagom a lepí to. Zásadně používám naředěné v lékovce a nanáším štětcem o velikosti 000, koupeným v potřebách pro kitaře. Pouze je nutné tu tyčku umít acetonem od barvy až na dřevo, jinak při kontaktu s nitroředidlem obarví všechno okolo sebe. Technika lepení "kanagomem" a CA je dost odlišná, každému vyhovuje něco jiného. Když se přilepíte prstem CA k podélníčku 1x1 na trupu, budete řešit zajímavé dilema, jak tento nedobrovolný "sňatek" s modelem rozvázat bez fyzické likvidace nevěsty.
Disperzní lepidlo, oblíbený Herkules, budete při stavbě kostry používat na lamelování (neplést s laminováním), tedy na tvorbu koncových oblouků, kdy lepíte na sebe velmi tenké pásky balsy, které se dají bez problému ohnout do požadovaného radiusu. K lamelování se určitě ještě podrobněji dostaneme. Asi vás nepřekvapí, že se Herkules bude také ředit....
Šmirgl - je nutné vyrobit si tzv. brusný hranol. Vemte kus balzy tl. 5-8mm (ta, která se i přes veškerou pozornost při výběru a rady v druhé kapitole, nakonec ukázala jako ne moc vhodná pro stavbu), uřízněte obdélník, aby se vám dobře držel v ruce (stejně si jich budete muset udělat víc) a na obě strany nalepte po celé ploše šmirgl (tedy brusný papír). Zapomeňte na různé "finty" jako připevnění papíru čtyřmi rýsováčky. Na jednu stranu nalepte papír hrubší, na druhou jemnější. Papír volte z kategorie "waterproof" - tedy pro broušení pod vodou - má lepší lepidlo a neztrácí zrno. Používám osobně zn. Lux-Tool (hnědá barva) prodávanou v OBI - přijde mi kvalitnější než běžné černé papíry z drogerie. A proč na balsový hranol, proč takové plýtvání? Důvod je jednoduchý - až budete brousit trup oříška o hmotnosti 0,9g a v druhé ruce budete mít brusný hranol nalepený na kvalitním bukovém hranolu o váze půl kila, budete mít nezapomenutelný pocit....
Pokud jde o pinzetu, tak z Rujova popisu přesně nevím, co s ní Ruja dělá, ale pinzeta je pro mě absolutně nezbytná jako prodloužení prstů při stavbě. Vzít nosník o průřezu 1x1mm a délce 8mm a umístit ho na správné místo pomocí prstů je někdy nadlidský úkol. Kvalitní pinzeta (ne ta co má manželka v manikůře) je prostě nezbytná.
Nástroje ke stavbě minimaket, to je téma hodné na celou řadu kapitol. K postavení jednoho modleu toho není až tak moc potřeba, ale každý modelář který se tomuto koníčku cílevědomě věnuje si časem pořídí celou plejádu speciálního nářadí, přípravků a pomůcek, bez nichž se pak už jen těžko dokáže obejít. No a jejich správná volba a kvalita nejen ulehčí vlastní práci, ale do značné míry ovlivní i kvalitu jejího výsledku - minimaketu.
Takže:
Bez čeho se neobejdeme: pracovní deska, řezné nástroje, špendlíky, pravítka, pinzety, lepidla, štětce, brusné hranoly, kleště.
Co nám práci ulehčí: balzoříz, různá závaží, šuplera, jehlové pilníky.
Co se nám bude občas hodit: váhy, Proxxon, výbava na stříkání (airbrush)
Jak je patrné, finanční náročnost s každým řádkem roste, takže je dobré k tomu přistoupit tak, že na prvních pár jednoduchých modelů stačí základní výbava a pokud nás modelářství coby způsob trávení volného času osloví, postupně pořizujeme další nářadí a nástroje. Ale ani zdaleka to není jen otázka peněz, celou řadu nářadí, nástrojů a takřka všechny přípravky si lze při troše šikovnosti a důvtipu vyrobit svépomocí a rozhodně to nemusí být na úkor jejich funkčnosti, spíše naopak.
|
|
|
|
Jednoduchý balzořez |
Balzořez frézovaný z ocelových profilů. |
Jednoduchá drátová váha |
