Robert Pajas: Potahové materiály a jejich vlastnosti

Potahování modelu je finesou každé stavby a dokládá kvalitu zručnosti. Každý modelář má své vynálezy a zlepšováky a zásady, jak tuto kvalitu zlepšit, a nedá na ně dopustit. Tento článek vznikl především proto, aby informoval čtenáře o možnostech potahování malých halových minimaket. Všechny základní metody i druhy zde uvedených papírů jsem odzkoušel a píši svůj názor vyplývající z této zkušenosti.

Poznámka 1 - léta čili "leta": "Léta sem dával leta vopačně, než sem to pochopil," mi jednou prozradil vynikající minimaketář Radek Gregovský, když jsem si stěžoval, že mi příšerně prověsil Japan, ikdyž jsem jej dal letama napříč - což je velmi rozšířená a zavádějící rada. Dal jsem leta souhlasně s žebry - a ejhle! (No, zas šlo křídlo do luku, pravda.) Kondenzák dle návodu zas dělal vlnky na žebrech, po několika radách "jak na to" stačilo otočit o 90°... Původ zmatku je jasný: modeláři určují leta trojím způsobem: (1) vizuelně (směr většího množství vláken, proužky po lisu apod.), (2) trhací či navlhčovací zkouškou (kde se zvlní, kudy se líp trhá) nebo (3) přímou zkouškou pnutí na zkušební kostře. Tomu všemu pak říkají léta. Proto volím výraz směr pnutí (a nováčkům se omlouvám, že jim to nezjednoduším...)

Dále rozlišujeme rub a líc, hladší strana je líc, drsnější je rub.

Poznámka 2 - potisk v hlavních bodech:

Potisk potahu

Potisk potahu

Tiskárna Každá obyčejná i luxusní barevná tiskárna umí potisknout potahový papír. Různé tonery se rozpouští v různých látkách, obyčejný inkoust i ve vodě, toner laserovky v nitroředidle. Cena A4-kových inkoustovek je velmi nízká, já jsem potiskoval dva roky na tiskárně za 14000.-, ale po "čtyřpapírovém" skamarádění to nyní se stejnou kvalitou zvládám na Epsonu S20 za sedum stovek. Zde tedy problém není. Když už jdete kupovat, tak můžete zohlednit toto: lepší je odolnější látka než inkoust, např. Durabrite, lepší je, když si tiskárna bere papír pomalu a rovně a nešílí při tom, nenechá jej do sebe "padat" - nejhůře (problém mé Epsonky) si jej podává za tištěnou stranu (!), lepší je, když tištěná strana jde přes buben, nikoli pod, aby se tak vypínala před hlavou a neměla snahu se krčit (opět můj problém). (Lepší též je, když můžete měnit jednotlivé zásobníky tří barev oddělěně, ale to již nesouvisí s potiskem, ale s ekonomikou provozu.)
Potisk - soubor Osobně vše připravuji v AutoCADu, ale nemyslím, že je to podstatné. Naprosto stačí Word či Corel, hlavní je, aby to byly křivky. Opravdu se vyplatí obrázek překreslit, jinak nebude ostrý. (Nikoliv tedy .bmp, .jpg, .gif atd., to by muselo být opravdu velké rozlišení, v nouzi to lze, třeba zkusit...) Pozor na speciální fonty písem - buďto nápisy převeďte do Acrobat Readeru, nebo si noste fonty na flashce s sebou k počítači, ze kterého budete tisknout, jinak bude vše v Arialu či Timesu. Papír Přípravu papíru nepodceňujte. Než najdete vlastní způsob, udělejte to takto: vemte lesklou čtvrtku A4 a ořízněte si o něco menší nepomačkaný nepřeložený potahový papír a na A4-ku si nakreslete stejně velký rámeček a z vnitřní strany jej objeďte Scotch Stickem, potah přichytněte uprostřed horního okraje, srovnejte a perfektně rozhlaďte do všech okrajů (máte asi půl minuty času). Odstává-li někde, opravte, ale jen tak aby neprojíždělo někde holé lepidlo hlavou tiskárny, možno přelepit isolepkou.

Nastavení tisku Snad všechny tiskárny umí nastavit rozlišení, rychlost posunu papíru a množství inkoustu, ale tyto položky jsou většinou zakukleny do různých dětsky obrázkových nastavení, skryty za tajemné názvy firemních papírů apod. My chceme střední rozlišení, asi 300-600 DPI - víc už je vzhledem k hrubé struktuře papíru zbytečné, není-li ovladač, volíme "časopis", dále chcele málo inkoustu a rychlé schnutí - stejně je papír durch probarven, lesklý japan má loužičky, nemáme-li ovladač, volíme "lesklý papír", nutno vyzkoušet. Dále lze šachovat s černou míchanou či plnou. Souhlas barev monitoru a tisku nechte plavat, to je minimum, zvláště, když někdo pak flákne na anglické znaky červenou, modrou a bílou místo skutečných barev a ještě nedodrží proporce mezikruží... (Chcete-li velmi realistické barvy vycházející ze zkušeností maniaků tvořících 3D modely letadel pro filmy, simulátory, publikace apod., stáhněte si je ze Simmers Paint Shop, kolonka Color Swatches, a použijte při výplni RGB kód.

Podkřídování

Podkřídování

Samotný tisk a potahování a podkřídování Modlíme se, aby se papír přesevšecku péči nezacuchal, nezvlnil, nerozpil... Pak potahujeme tím, co nerozpíjí, např. inkoust nitrolakem, pak už pára nevadí. Vše jde normálně. Chceme-li docílit dobrého výsledku - větší sytosti a menší průsvitnosti, můžeme papíry jako lesklý neprodyšný japan a lehce prodyšný Kashmir 11 g/m2 z rubu podkřídovat bílou křídou. Nanášíme jí na rubovou stranu velkým velmi jemným štětcem, roztíráme a na závěr zfoukneme a setřeme dlaní, dáváme pozor, aby lícová strana stále ležela na čistém podkladu a neumazala se. Na přiloženém obrázku je žlutý japan Fokkera F.VII schválně podkřídován oranžovou, aby žlutá byla sytější.

Poznámka 3 - makrofotografie materiálů: U každého druhu papíru je makrofotografie záběru asi jednoho čtverečního centimetru s měřítkem v milimetrech nad fotkou. Příslušný objektiv stojí i starší několik desítek tisíc, já to fotil na obrácenou osumadvacítku z ruky pod prudkou lampou na tmavé podložce - objektiv Nikkor 28mm/f2,8 MF, digi tělo D 100. Pro vlastnosti papíru při lakování není podstatná ovšem jen hustota, ale také tloušťka a hladkost papíru, která z makrofotografií není patrná.

Kondenzátorový papír 7 g/m2

Kondenzátorák

Kondenzátorák

dříve běžný, dnes doprodává Kalina, lesklý celistvý potah, téměř čirý, při osvitu z úhlu barva plátna, vynikající letové vlastnosti, po nalakování křehký, pro potah trupu nevhodný - mazáním svazku rychle ztrácí vypnutí, snadno se potrhá i uzlem svazku, v místech postů pro vzpěry se při havarii modelu odtrhává. Nástřik lesklou Humbrolkou je jednolitý a lesklý. Nedá se obarvit vodovkou, potisknout se dá, ale výsledek není nikterak oslnivý, lze jej předem stříknout z rubu tenkou vrstvou akrylu. Nepropouští lak, nechceme-li neustále podmazávat lepicím lakem kousek po kousku, musíme potahovat Scotch-tyčinkou nebo, zvláště u křehkých ocasních ploch, ředěným Herkulem, papír dle potřeby vlhčíme prsty a na okrajích přesazujeme. Pozor! Má výrazný směr pnutí - máme dvě možnosti: směrem většího pnutím po žebrech - pohodlnější fixace vzepětí a prokroucení, ale větší prověs a vlnky na žebrech (vinou rychleji schnoucího lepidla). Nebo: léta po směru letu - malý prověs, na žebrech bez vlnek, ale značný tah podélný, který má snahu křídlo prohnout do "U" a u konců v rozích zvlnit potah.

Esaki, "šustivý" japan, Bleispann

dá se sehnat v modelářství Vaňouch, je neprodyšný, nepropouští nitro, z jedné strany lesklý (což na makrofotografii hází odlesky - fialové zrno), pevný, nepoddajný na sférických plochách, s výrazným pnutím v jednom směru - velmi prověšuje či naopak stahuje křídlo do luku, má silné pnutí a lehké kostry se snadno zkroutí, zkrátka takový tlustý kondenzák. Při potahování trupu zvláště dbáme, aby se nám nevypínla každá strana samostatně, u křídla volíme pevné uchycení v šabloně. Na kostru se dobře lepí Scotch tyčinkou nebo Herkulesem, spodní dutou stranu profilu lepíme pečlivě a necháme před vypínáním řádně zaschnout, jinak mám z Benedeka rázem Clarka. Na malé makety nevhodný. Nedá se probarvit ve vodě. Výhody: výborně nosí, je pevný, skvěle se na něj stříká, nesaje lak, při podkřídování dává výsledek rovnohodnotný nástřiku - viz lozenge na obrázku.

Struktura

Bleispann

Bleispann

Langfaser 9 g/m2

Ceiba, japonský restaurovací papír, velmi pórovitý - podkřídovat nelze - křída by prolezla na lícovou stranu, obě strany hrubé, neleštěné - což má za násladek velkou savost laku, papír se špatně prolakovává a do neprodyšnosti prolakovat nelze (dokonce se některé póry pnutím zvětšují). Z tohoto důvodu je na křídla nevhodný. Potištěný je velmi vhodný na nestříkaný potah trupu - zvládá s přehledem sférické plochy, směr pnutí nevýrazný, není křehký a jednoduše se opravuje lakem, oprava praskliny pouhým lakem téměř není poznat. Přilakujeme jej ke kostře lakem štětcem na plocho, čímž se i impregnuje tisk z tiskárny a můžeme opatrně dopnout nad párou.

Struktura

Langfaser

Detail

Kashmir Tengujo 6 g/m2

Japico, dovoz, k mání je až do doprodeje zásilky u mě, je to japonský restaurovací velmi lehký papír, dle několika zkušených modelářů "revoluční papír" - to nechme ovšem na každém... Potisk bez problémů, pórovitý - podkřídovat nelze, křída by prolézala póry, prolakovat lze velmi snadno, oblé tvary zvládá mimořádně dobře, směr pnutí má nevýrazný, je z jedné strany leštěný a velmi tenký. Pouze probarvený je značně transparentní - to odpovídá jeho váze.

Struktura

Kashmir Tengujo

Potažený model

Ze zkušenosti Martina Huka a Radka Gregovského vyplývá následující postup potahování

  1. potiskneme papír na ingoustové tiskárně včetně čar, které nebude problémem usadit přesně či jinak obarvíme barvou nereagující na nitro, u jednodušších kamufláží je vhodné pod potahem stříknout i kostru příslušnou barvou, Radek docílil s tímto papírem váhy 3,5 g u jednoplošného peanutu Eaglet na obrázku, potah jen potisknut, kostra před potahováním stříknuta čarveně)
  2. hladký, nepomačkaný papír narovnáme na kostru a přilakujeme nitroředidlem zředěným lakem k žebrům, hranám a podélníkům špičkou štětce, krásně přilne, oříznem, zahnem a tak dále
  3. lakujeme plošně, jediná vrstva laku ředěného nitrem 1:1 zaleje veškeré póry, pokud jí naneseme dobrým jemným štětcem šikovně jedním tahem v dostatečné vrstvě
  4. opatrně dopneme v páře
  5. vodou ředěným Balakrylem přetáhneme, papír se dopne, zafixuje, úplně ztratí póry (M. Huk dokonce lakuje i vypíná pouze Balakrylem)
  6. pak můžeme stříkat lehounce pistolí, nejlépe jen přistříknout předtištěný vzor.

Výsledkem je potah váhy kondenzáku s mnohem příjemnějšími vlastnosmi při potahování i při seřizování či opravě modelu.

Kashmir Tengujo 8,6 g/m2

prodává Ceiba, z jedné strany hladký, oproti šestigramáku je méně transparentní, barva bílá či krémová, do neprodyšnosti nutné tři vrstvy nebo šestigramákový postup, stejně si nasaje více. Velmi vhodný na potah trupu - lepší zástupce Langfaseru, pevnější než šestigramák.

Struktura

Kashmir Tengujo

Kashmir Tengujo 11 g/m2:

Vlajková loď všech papírů, sjednocuje všechny výhody tam, kde nemusíme použít šestigramák, je vhodný ven i do haly, lesklý, ale pórovitý, velmi málo prodyšný, jemný, přesto dostatečně hutný, aby se dal podkřídovat. (Při podkřídování ovšem musíme být opatrní, aby křída neprolézala póry na lícovou stranu.) Propouští lak, ale saje velmi málo. Barvit se dá pod vodou na skle, ikdyž se snadno trhá. Má výborný a ostrý potisk na tiskárně (na lesklou stranu) a tisknout na něj je radost. Dává po dvou vrstvách řídkého laku téměř shodný výsledek, jako šustivý japan, ale bez extrémního pnutí, hodí se výborně pod nástřik pistolí. Řekl bych, že předtisknout kamufláž, podkřídovat a pak dostříknout "mlhou" z pistole dá nejlehčí a barevně dokonalý výsledek. Na kostru jej doporučuji přilepit lakem, neboť i malé množství vody, bílé lepidlo či naslinění způsobí, že jej snadno v místě hran a na žebrech natrhneme.

Struktura

Kashmir Tengujo

Mylar 5,7 g/m2:

Umělý potah, dá se sehnat různě, též od Jirky Kaliny. Je to plastová teplem smrštitelná fólie čirá nebo pokovená. Čirá je špatně vidět, což znepříjemňuje práci - stále natáčíme model vůči světlu k odlesku, abychom poznali, kde potah přesně končí. Pokovená, téměř neprůhledná varianta, je stejně lehká, barva vysoce leštěného kovu. Fólii lepíme ředěným chemoprénem (ředíme nitroředidlem, konsistencene hustší polévky), na ňákou tu vrásku zas tak nehledíme, prostě "přehodíme" přes kostru a přihladíme, dbáme především o perfektní přilepení na všechny okraje potahovaného dílu. Pro odříznutí přesahů je potřeba zcela nepoužitá (!) úplně nová žiletka na holení, jinak můžeme potrhat potah na kraji, odkud se prasklina "rozjede" dál. Vypínáme v šabloně modelářskou žehličkou nejprve jen lehce po ploše (lze i fénem), pak špičkou žehličky vysokou teplotou po žebrech a podélnících - dopneme též růžky ostrých úhlů vylepené předtím balsovými trojúhelníčky - a nakonec střední teplotou dopneme část po části celý potah. Práce podobná práci s kondenzákem v tom, že lak ani lepidlo se již nikdy více nedostane ke kostře, posty pro vzpěry s kolíčky jsou místy nebezpečí natrhnutí při havárii, potah je skutečným finišem, již nic nedobrousíte neopravíte, nepřikrejete, každá nedokonalost vyleze skrz potah. Potah nezpevní kostru, zůstává pružný, ale tvar si dobře pamatuje - všechny negativy nutno nakroutit v šabloně, kormidla doporučuji dělená nebo jinak pohyblivá. Nedrží na něm NIC. Martin Huk, taková česká zkušebna potahů, však vymyslel jeden fórek - předstříknout velmi ředěným Balakrylem - kdo má chuť zkoušet další alternativy... Výhody? Naprostá neprodyšnost, bezkonkurenčně lehký výsledek, na jednuduché typy bez množství vzpěr vhodný.

Mylar 5,7 g/m2

Potažený model

Potažený model

Modelspann, 12 g/m2:

Ano, ano, starý dobrý modelspan, na ten nedá mnoho modelářů dopustit. Sehnat se již téměř nedá, je chlupatý, savý, připravit jej pro nástřik není snadné - většinou velmi ztěžkne a i po několika vrstvách laku a přebrušování vylezou póry - všimněte si, jak dopadl nástřik Zlína XII při snaze příliš nelakovat. Má však vynikající vlastnosti při potahování, je hutný, pevný, dobře se prosycuje barvou ve vodě. Bylo s ním potaženo stovky modelů od největších vícemotoráků po nejmenší deseticentimetrové Bártovy CO2 modely. Já osobně jsem jej odložil jako zastaralý a pro halové makety již dnes nepotřebný potahový materiál. Na velké modely old school vzezření se ovšem hodí výtečně - Dewoitine na obrázku je potažena stříbrnou temperou ve vodě na skle prosyceným modelspanem. Žádný jiný papír bych takto neprobarvil a stříbrnou tisknout zatím neumím.

Struktura

Modelspan - Zlín XII

Potažený model

Star Span 10 g/m2:

v současné době asi již jen u J. Kaliny. Pórovitý hutný kevlarový potah, velká berevná škála, vlastnosti velmi podobné starému modelspanu, chlupatý z obou stran, nutné mezi vrstvami přebrušovat. Pevný, ideální pro venku létající modely. Špatně se probarvuje pod vodou - nepřijme tolik barvy, potisk v tiskárně bezproblémový. Velmi dobře se s ním potahuje, je nezáludný, směr pnutí nevýrazný.

Struktura

Starspan - potažený model

Starspan - detail

Zmiňme na závěr ještě papír Kauzo 3,6 g/m2, k mání v Ceibě, který je ovšem tak řídký, že se hodí pouze ke zpevnění balsových ploch či sjednocení povrchu. Na potah samostatně nepoužitelný, možná ve spolupráci s mikrofilmem...