F4IN 2014, 22.6.2014 Pelhřimov

V neděli dne 22.6.2014 proběhlo v Pelhřimově osmé soutěžní setkání halových minimaketářských kategorií. Létaly se, jako v minulých ročnících: volné makety na gumu F4D, na CO2/elektro F4E, M-oř, M-pist a RC-min. Házedla F1N opět organizoval Dušan Garba. Organizační tým byl ve složení M. Huk, R. Pajas a V. Vaněk.

Letošní rok byl co do počtu soutěžících modelářů nejslabší v historii F4IN, o to víc dorazilo omluvenek. Na přátelské a tvůrčí atmosféře to však nijak neubralo. Bylo více prostoru pro poletování nesoutěžních modelů a ladění soutěžních brusů. Úspěšný dvacetinkář a nováček halového létání Jura Doležel vydatně létal s novým Bf-109E v celočervené slušivé kamufláži závodního Udetova stroje známého z Curychu 1937, kde tato předloha soutěžila s našimi Aviemi B-534. Tento model odlétal na F4IN nejvíc startů. Kromě toho létal Jura i s dvacetinkou Zlína Z-42. Dalším mimosoutěžním letcem byl Vláďa Alfery, který létal s pidiornitoptérou, jejíž třepotavý let budil všeobecné veselí. Podobně si vyhrál s malou, dosti svižnou kvadrutoptérkou, kterou se naučil ovládat tak, že dokázal prolétávat nejen opěradlem židle, ale i gymnastickými kruhy pod stropem. Robert a Martin létali s RC stínovými maketami airlinerů Goliath a Ju-52. Dvoumotorový Goliath je řízený pouze regulováním výkonu motorů a na letovém projevu byste nepoznali, že nemá k řízení žádné servo. Martinův Ju-52 je řízený jedním servem na směrovce a také regulací výkonu jednoho hlavního motoru. Pohon obou modelů zajišťují malé stříďáky z produkce Štefana Gašparína.

Soutěžní klání se nejdříve téměř nekonalo, hlavní pořadatel vznesl dotaz, zda má smysl s tak malým počtem účastníků soutěžit a zatěžovat bodovače. Největší podíl na záchraně soutěže má Tonda Alfery, který vyvolal hlasování, při němž se sečetly soutěžní modely. Ukázalo se, že modelů i soutěžících je dostatek na odlétání každé kategorie, takže nyní se můžete na konci reportu v přiložené tabulce dočíst výsledky.

Nové modely: Michal Křepelka létal s novým racerem v M-oř Ghost Grey, ale model bude ještě chtít poladit. Velkou pozornost vzbudil jeho gumou poháněný Bristol M1C, se kterým Michal soutěžil v kategorii F4D. Model je velmi čistě postavený a má potenciál na umístění na čelních místech. Letos s ním Michal odletěl jen jeden soutěžní let, poté, co použil jednu věcičku. Zde mi dovolte malou odbočku:

Je tradicí, že na F4IN se odehraje vždy nějaká pozoruhodnost. Doposud to většinou bylo v kategorii M-pist. Vzpomeňte na minulé reporty, kde jsou popsány lety s akrobatickými prvky – nožový let Fika E, složitější akrobacie Kingfishera či nádherná plochá vývrtka na zádech Buckera 131. Letos se jím stala tzv. „Tonda páska“. Tondapáska je isolepa nalepená na odtokovce pravého křídla a působí jako „turbo“ negativ. Najde své uplatnění zejména u modelů, u nichž z různých důvodů nelze nastavit na křídle větší negativ. Jde o poměrně známý fígl, ale Tondapáska je význačná tím, že přichází ve chvíli, kdy maketář propadá beznaději, zmaru a chuti rozšlapat svůj model.

A právě v tuhle chvíli, při třetím soutěžním letu, Michal použil Tondapásku. I stalo se, že model odstartoval. Na jednom z videí je vše zaznamenáno. Další nováček na F4IN, Tomáš Kocur, přinesl nového oříška Hl-2, známého z fóra a postaršího oříška Kalinina K-5. S Kalininem Tomáš zaletěl jeden zvláště podařený let a vysloužil si potlesk diváků. Vláďa Alfery zkoušel zalétat dvacetinku o rozměru pistacia, krásně postavenou chmelnici Pensuti Triplane. Při zalétávání ale Vláďu zradil subtilní podvozek, který se hroutil, takže zůstalo jen u pár pokusů. Martin Huk měl v kategorii F4E Albatrosa D.II ve velikosti pistacia. Model, poháněný motorem na CO2 G-5, však předvedl pouze jeden pěkný mimosoutěžní let. Do soutěže však nezasáhl, kvůli potížím s motorem. V kategorii pistacií přinesl nový model také Dušan Garba – nového Fika E, kterého se mu povedlo na soutěži i rozlétat. Tonda Alfery měl nově starší model pistacia TA-GO. Model působí velmi jemně, subtilně a je potažený kondenzátorovým papírem. Čistotou stavby a celkovým dojmem zpracování představuje modýlek absolutní špičku, podobně jako modely Sopwith Baby Pavla Stráníka, Bleriot Radka Gregovského a Albatros D.II Roberta Pajase. Kdo chce vidět poslední modely potažené kondenzátorákem a ještě v tak vysoké kvalitě provedení a navíc létající, pak přijeďte do Pelhřimova, protože toto už nikde k vidění není a nebude. Asi by se slušelo zmínit v novinkách i Tondův trojplošník WKF. Jde sice o starší model, známý nejprve jako dvacetinka na pohon gumou, ale autor jej přestavěl na pohon CO2 a nyní konvertoval na pohon střídavým motorem řízeným časovačem. Model díky vysokému statickému hodnocení a stabilním letům vyhrál kategorii F4E.

Soutěžní kategorie a starší modely: Ve výsledkové tabulce se dozvíte umístění, zde popíšu jen základní postřehy:

F4D: Z šesti modelů byly tři nové. Zvítězily starší modely. Tato kategorie je zvána také královskou kategorií. Z rozhovorů s mnoha modeláři jsem nabyl dojmu, že k této kategorii chovají zvláštní úctu, která jim ale zároveň znemožňuje účastnit se soutěžení. To je však lichá úvaha. Tato kategorie je především o radosti z volného letu, který má v hale neopakovatelné kouzlo. Představte si to, model - maketa skutečného letounu odstartuje, jde do stoupavé zatáčky, drží horizont a začne vyklesávat až do přistání. To vše sám, bez ovládání. Když se let povede, vypadá to skvěle, jednoduše. Složitým se to stává ve chvíli, kdy modelář chce mít dokonale postavený model létající bezchybně. Což většinou zcela nejde, nebo je to výsledkem mnohaletého bádání a ladění. Ale přiznejme si, kdo by po tom netoužil… Nejefektivnější je postavit jednoduchý model klidně oříšek), který bude létat s lehkostí. Právě lety jsou tím, co činí tuto kategorii královskou, a překvapivě, není to tak složité.

F4E: Tradiční souboj pohonů CO2 versus elektro tentokrát vyhrály střídavé motory. On je to prostě stabilnější a pohodlnější pohon, do haly nutnost. Kupodivu modely, které se umístily na prvních třech místech, předváděly slušné soutěžní lety téměř bez kolizí. Kolizím se ale nevyhly při ladění. To je prostě fakt, který provází tuto kategorii i v několikanásobně větších halách. Velkou pozornost si zaslouží Racek PB-6 na CO2 G-43 Michala Křepelky, který předvedl pouze jeden soutěžní, ale nejlépe hodnocený, let a skončil druhý.

Oříšky: Pozornost si zaslouží výborně létající model Tondy Alferyho Heinkel He-70, let 95s. Nejsem si jistý, zda někdy nějaký model letěl delší čas v hale vysoké 8-9m. Možná pamětníci by věděli… Zpestřením byl souboj Tondova P-51H s Martinovým Ki-43, oba polystyrenové modely. Pikantní byl zejména první souboj, kdy modely strávily ve vzduchu téměř identické časy a míjely se jen těsně. Tondův Mustang navíc předvedl zvláštnost, která překvapila nejvíc samotného majitele modelu - Mustang odstartoval ze země levou zatáčkou, vystoupal jako obvykle, po nárazu o strop se propadl, opět se chytil, pokračoval a dokončil let ve stabilní pravé zatáčce. Vše navazovalo tak plynule, že si někteří této změny vůbec nevšimli. Dalším pěkně létajícím oříškem byl tradičně Farman Dušana Garby.

Pistácia: Na soutěži bylo 7 modelů pistacií od 4 soutěžících. Tradičně nejpočetněji byl zastoupen typ Fike E. Přestože tato kategorie není jednoduchá, tak i zde se objevují nové modely a maketáře stále láká. Dokazuje to Dušanův nový Fike E a Michalův Piper Vagabond. Michal však nakonec krásně postaveného nového Pipera Vagabonda do soutěže nepřihlásil, zalétávání se nedařilo jak by mělo.

Závěr: Přestože šlo o komorně laděnou soutěž, modelů bylo kupodivu víc než dost. Je až s podivem, kolik modelů je schopen jeden průměrný tuzemský minimaketář vyprodukovat! Je třeba poděkovat bodovačům, Tondovi Alferymu, Pavlovi Stráníkovi, Dádovi Dvořákovi a Robertovi Pajasovi. Poslední díky patří Vláďovi Vaňkovi za zajištění haly, pořadatelům a sponzorům: Vláďovi Alferymu se svými grafikami a firmě SFA-models.com, ta jako tradičně poskytla plánky. Za sponzorství chci poděkovat i Honzovi Drážkovi.

[Martin Huk]

Výsledková listina všech kategorií ve formátu PDF (58kB)