Interscale 2015, Nijmegen 14. - 15.11.2015

Jako v minulosti, i letos se soutěžilo v kategoriích:

• F4D – volné makety na gumu (28 modelů)
• F4E – volné makety na CO2/Elektro (14 modelů)
• F4F – oříšky a pistacia (34 a 20 modelů)
• Kit scale – makety postavené ze stavebnic (15 modelů)
• Pylon race - soutěž okolo pylonů (8 modelů)

Nově přibyly dvě kategorie:

• Indoor scale glider – makety větroňů (7 modelů)
• Profile scale (4 modely)

Pravidla kategorií dle FAI. Více informací o pravidlech zde.

Sobotní ráno začalo přivítáním soutěžících a prakticky hned od rána probíhal strukturovaný program, kdy jedna kategorie následovala za druhou. Na zalétávání a trimování větších modelů byl čas pouze ráno 1,5hod a potom přes oběd, kdy bylo volněji. Oříšky a pistacia bylo možno ladit ve vymezených časech na tyto kategorie, času bylo tedy dostatek. V sobotním dopoledním bloku se létaly kategorie Kit scale, Scale glider a Pylon race. Po obědě, v odpoledním bloku, se létaly 2 kola kategorie F4D, kategorie Peanut (F4F) + Pistachio a den se uzavíral 2 koly maket F4E.

V neděli ráno se začínalo kategorií Peanut + Pistachio, následovaly 2 kola Kit scale a do oběda se stihly ještě 2 kola F4E. Odpoledne začínalo kategorií Peanut + Pistachio, pokračovalo se kategorií Scale glider a Pylon Race. Vrcholem dne byla 2 kola F4D a kdo potřeboval, mohl poté ještě létat poslední kola s modely oříšků a pistacií (létalo se na soutěžních 9 startů, počítá se součet dvou nejlepších).

Soutěž probíhala hladce, poklidně, zábavně. Jediný problém, co jsem zaregistroval, měl tým bodovačů velkých maket (F4D/E), který bodoval až do samého konce soutěže. Co jsem viděl, nebyl problém, aby se jednomu modelu věnovali přes hodinu. Nervozita, zda to vůbec stihnou, byla patrná u všech, kromě Roela – hlavního organizátora, který vše zvládal s přehledem a velmi klidně. Soutěž nakonec proběhla v určeném čase, včetně vyhlášení výsledků.

Na soutěži je, kromě soutěžení a přehršle krásných modelů, nejlepší atmosféra celých dvou dní. Nejvíc si to člověk užije, když už některé soutěžící zná z předešlých setkání. Neopakovatelná jsou setkání s Angličany, jsou to povětšinou vrtošiví staříci. Hraví, nadšení a pouze vrzání kostí a lupání v kříži naznačuje, že sbírání modelů se země už není co kdysi. Francouzi, bez výjimky, dorazili s manželkami, takže s nimi tolik legrace nebylo. Tedy, mnoho soutěžících dorazilo v páru a soutěžily i ženy, ale u Francouzů mi to přišlo nějak striktně dané. Nejlepší na Interscale bývá sobotní večer, který je pojatý jako společenská událost s výborným a bohatým pohoštěním. Letos se odehrála ve znamení letecké vlaštovkové bitky. Vyprovokoval ji Divs Masters – to je ten anglicky suchý chlapík, který odpovídá na otázky jednoslovně a na nic se zásadně neptá. Zásadně (!) staví SE.5-tky ve všech velikostech a stále dokola. Nejdříve se vlašťovky pohybovaly pouze nad stolem Angličanů, než došlo k mezinárodní bitce, kdy se zapojila Francie, Řecko a nezůstali jsme pozadu ani my Češi. Zábava nebyla pouze v sobotu večer, nýbrž po celé dva dny. Do reportáže se atmosféra moc nedá zachytit, ale za sebe mám dojem, že naše česká výprava si to náramně užila ve všech chvílích, cestou počínaje, ubytováním a průběhem soutěže konče. Chyběl mi Richard Crossley. Je vždy potěšující vidět, jak si staří známí rozumí. Když jsem viděl, jak všichni vítají Tondu Alferyho, jak si pamatují jeho modely, jak si pamatují dokonce jednotlivé průběhy letů před 20 lety… To mě prostě na Interscale baví, že se tam prolínají různé dimenze a vy u toho můžete být.

Dosti filosofování, zpět k soutěži a modelům.

Kdybych měl porovnat rozdíl mezi Interscale 2010 a 2015 (na jiných jsem nebyl), tak jsem zaznamenal velký nárůst kvality ve stavbě a taky nárůst kvality letů kategorií velkých maket. Konkurence dost narostla a do příštích let dále poroste. Své o tom vědí Angličani a předpokládám, že to příště pozná i Andre Petit, pokud nepostaví náhradu za svého Martleta, se kterým léta kraluje kategorii F4D a s nímž vyhrál i letos. Když modely nejen skvěle vypadají, ale i létají, je to atraktivní i pro diváky. Nejvíce informací o průběhu soutěže dostanete, když se podíváte do výsledkové listiny, kde jsou rozepsané detailně zvlášť tabulky pro statickou a letovou část a je i tabulka s finálním umístěním. Pořadatelům za to patří velký dík, v tabulkách můžete vidět dynamiku soutěže, zejména kategorií F4D a F4E. Je až neuvěřitelné, jak těsné výsledky jsou. Nebudu se zde zabývat detaily kdo vyhrál a prohrál, to přenechám Vaší analýze tabulek. Další informace o atmosféře soutěže můžete čerpat z videí, které jsme uploadovali na Youtube.

Česká výprava – soutěžící a jejich modely (jeli jsme ve dvou autech, 7 členů výpravy, z toho 4 soutěžící):

Tonda Alfery kombinoval staré modely s novými, ve všech případech úspěšně. Přítomnost jeho starých modelů (Heinkel He-70 a Mustang P-51H – oříšky; Kingfisher – pistachio a Vickers Vimy – F4E) vzbuzovala velký zájem ostatních modelářů, protože téměř všichni jsou pamětníky minulých Interscale, kde tyto modely létaly. Koho to zajímá, může se podívat do výsledkových listin na stránkách Mika Stuarta. V oříšcích a pistaciích Tonda zalétal bezchybně, až tak, že porazil sám sebe, když oba jeho peanuty shodně skončily na 1 místě. Větší napětí si Tonda připravil, když při tréninku poškodil plováky svého Curtisse R3C2 a pro model soutěž tímto skončila. Druhý model v kategorii F4D, Pfalz D.III, v tréninku létal nad očekávání. Soutěžní lety ale vyvolaly napětí, protože první tři lety nedosahovaly kvality těch tréninkových. Poslední, čtvrtý let byl už bezchybný – nejlépe hodnocený v kategorii maket. Pfalz do všech fází letu vstupoval s jistotou a využíval celou halu. Video je k dispozici. Dvoumotorák Vimy byl do haly v Nijmegenu přemotorovaný a i když Tonda snížil výkon motorů na minimum, pořád to bylo moc (tento problém neměl jenom Vimy, přemotorovanost modelu připravila o umístění v kategorii F4E i Divse Masterse u jeho SE.5).

Martin Huk (budu psát v „ich“ formě): Raiden hezky létal, ale ne tak dobře jako na IIFI 2014. Model jsem rozladil v Pelhřimově aby se vešel do menší haly a už to není ono. Fokker B.II měl sice slušnou statiku, ale létání se nepovedlo, chtělo to roztáhnout zatáčku a větší negativ na pravém křídle. DH-6 v kategorii F4E jsem vzal jen do počtu, protože model v současné konfiguraci úhlů nastavení a vzepětí naladit asi lépe nejde. Model dostane RC výbavu a v hale si s ním ještě zalétám. Dost mě ale překvapil nový Morane Saulnier „L“. Nízká váha dovoluje modelu velmi pomalý let, když přechází do vyklesávací fáze, vypadá to, jakoby se ve vzduchu zastavil. Chtělo by ještě poladit přistání – více motoru. Pomohl by chytřejší časovač, který by zachoval zbytkový výkon. Morane „L“ svedl zajímavý souboj s jasným favoritem F4E – DH-9 G. Kandylakise, který je perfektně postavený a taky parádně létá. Sice to moc nechápu, ale rozdíl mezi Moranem a DH-9 je pouhých 30b ve prospěch Morana. Oříšek Ki-43 Oscar dosáhl svého maxima a předvedl pár pěkných letů, protože měl i pěknou statiku, dosáhl na bronzovou medaili. Naopak se moc nedařilo favoritu minulých let – pistaciu Fly bi-Baby. Beru to jako výzvu ke stavbě nového modelu.

Touto reportáží bych rád též poděkoval svým spolukolegům modelářům a taky pomocníkům – Jirkovi a Vláďovi Alferyovým a Michalovi Gašparínovi, díky němuž můžete shlédnout tak skvělé fotky.

[Martin Huk]

Výsledkové listiny všech kategorií Interscale 2015 ve formátu PDF

Fotogalerie (foto Michal Gašparín)