Minimaketářské nebe 2010 - Trnávka 19.9.2010

Dvacetinky připravené ke statickému bodování

Letošní ročník soutěže Minimaketářské nebe v Trnávce byl druhým v pořadí, takže je těžko mluvit o tradici, ale každopádně je na co navázat. Minimaketářští kmeti jistě s dojetím vzpomenou na řadu let, kdy se v září v těsném sledu po sobě (mnohdy i během jediného víkendu) pořádaly dvě dvacetinkářské soutěže s nezapomenutelnou příchutí babího léta, burčáku a lesů plných hub a ostružin. Drncův memoriál přetrval avšak druhá soutěž, Tesařův memoriál v Borači, se vytratila do ztracena a tak Trnávka má všechny předpoklady ji zdárně nahradit. Letos stejně jako vloni dokonale vyšlo počasí a zajímavým doplňkem byla nedaleko prolétající skutečná letadla z akce Dny NATO v blízkém Mošnově.

Kolem deváté hodiny ráno se v rychlém sledu sjeli skoro všichni soutěžící a všichni se pustili do budování zázemí - velkého párty stanu ve kterém jednak probíhalo bodování, jednak tam byl improvizovaný bufet. To je mimochodem charakteristický rys této soutěže a na domácí guláš se mnozí těší už několik dní před soutěží. Vše bylo v režii Dušana Garby coby hlavního pořadatele a je třeba říci že se své role zhostil opět na výbornou, podporován členy Modelářského klubu Fryčovice. A že se všichni měli co ohánět, protože se soutěžilo ve třech kategoriích: dvacetinky, minimakety poháněné motorem na CO2 či elektromotorem a RC minimakety.

Dvacetinky byly nejpočetněji zastoupenou kategorií. Sešlo se 12 modelů sedmi soutěžících. Vrásky na čele všem dělal slabý vítr kolmý na dráhu, který unášel modely přímo na nedaleký lesík. Nakonec kupodivu jediný model který v lese skončil byl Mustang Lubomíra Koutného a i jej se majiteli podařilo celkem rychle, i když ne jednoduše, najít a přinést zpět. Bodovači statiky byli dost přísní a letité modely sešlé stářím náležitě "ohodnotili", stejně tak celkem spravedlivě rozlišili typy jednoduché od těch stavebně komplikovanějších. Ovšem výjimka potvrzuje pravidlo - obodování již zmíněného Mustanga Lubomíra Koutného bodovačům opravdu ujelo, rozhodně to není ani koncepcí ani provedením model který by si zasloužil nejnižší statické ohodnocení. Vlastní lety pak probíhaly plynule a v poklidu a ostatně i podle již dobře známého scénáře - vynikající letové výsledky předvedli jako obvykle Tonda Alfery s oběma svými dvacetinkami, Aircobrou a tříplošným WKF a Lubomír Koutný s Mustangem - skoro samá maxima. Vysoko, netradičně ve stabilních kruzích a hlavně i dlouho létal čtyřplošný Wight Vladimíra Alferyho. Pořadatelské povinnosti pak natolik pohltily Dušana Garbu, že létání s Tankem již opravdu nestíhal - snad si to vynahradí příště na nějaké jiné soutěži. Zato Spinks Akromaster mu vůbec nelétal špatně, i když roky věrné služby jsou na něm znát a asi by již měl být nahrazen něčím novým ... Smůlu měl Lubomír Koutný s hydroplánem Borel, když vážně poškodil vzpěrový systém plováků a tím měl dolétáno už po prvním letu. Poškozením nakonec skončil i Heinkel Pavla Stráníka, navíc letovými výsledky vůbec neoslnil.

Minimakety M-CO2/elektro přivezli letos jen dva soutěžící a přestože oproti loňsku to bylo co do počtu soutěžících i modelů zdvojnásobení startovního pole, je vidět že tato kategorie je mrtvá. Ostatně průměrný věk těchto modelů byl požehnaný. Antonín Alfery létal s modely poháněnými kysličníky Modela 0,27cm3 Miles Magister a Iljušin Il-10, které pamatují bájné Memoriály Jiřího Smoly z osmdesátých let minulého století. Petr Faitl použil k pohonu Nieuporta XI i Čiháka Rapida elektromotory, ale hlavně u Nieuporta je znát že na krásný ale těžký model tato pohonná jednotka výkonem nestačí.

RC minimakety měly letos soutěžní premiéru, i když že se bude soutěžit nebylo do poslední chvíle jasné. Alferyovi i Pavel Stráník se soutěžení vzpírali, až přijezd Petra Koláře s jeho vyhraněným prosoutěžním postojem je zviklal. Plocha letiště byla sice nakrátko posekaná, ale tráva letošními vydatnými dešti natolik zhoustla, že bylo nad síly takřka všech minimaket z ní odstartovat a přistát bez překlopení. Po několika odvážných pokusech předletců/předskokanů se přišlo na to, že RC minimaketám stačí ke vzletu pingpongový stůl z něhož startovaly dvacetinky, i když taktika vzletu těžších modelů byla poněkud osobitá. Jak takový start RC minimakety z pingpongového stolu vypadá ukáže asi nejlépe krátké video. Přistání do trávy pak sice končilo obvkle kotrmelcem, ale pravidla s nezpůsobilou přistávací plochou počítají. První letové kolo bylo poznamenáno občasnými poryvy větru se kterými si piloti lehkých minimaket ještě celkem poradili, v průběhu druhého kola již nárazy větru zesílily a mnohé modely byly hříčkou povětří. Zaletět předepsané obraty pak byl mnohdy problém a bodovači je asi jen s obtížemi rozeznávali. Třetí letové kolo bylo proto zrušeno. Antonín Alfery do soutěže přihlásil tři modely, charakterem spíše určené k létání v hale. S Čihákem Rapidem a s nádherným Aero A-18 létal sám, s Bristolem Scout létal jeho syn Jiří a to tak dobře že nakonec zvítězil. Petr Kolář létal s dvoumotorovým Grummanem Tigercat a se všemi obdivovaným Letovem Š-20, který byl ve srovnání s ostatními RC minimaketami relativně velký a těžký, ale to bylo v turbulentním povětří spíš výhodou. Druhá větší RC minimaketa, DH.71 Tiger Moth Pavla Stráníka, si s počasím také celkem dobře poradila, bohužel větrný poryv během přistání při posledním soutěžním letu ji přibil k zemi což znamenalo zlomený trup. Celkově lze říci že letová část soutěže RC minimaket probíhala v odlehčené atmosféře, vzájemná pomoc soutěžících v roli vypouštěčů modelů při vzletu z desky, pomocníků při čtení letových obratů a publika hodnotícího letové obraty udělala ze soutěžních letů vyloženě přátelskou akci. Matadoři kategorie F4C či jiných by možná byli pobouřeni tím, že někteří soutěžící snad ani netuší jak má ten který obrat vypadat, ale ono to bylo ve finále celkem jedno, protože větrné nebo termické poryvy s těmito malými modely dokáží udělat své ať se pilot snaží sebevíc. Jde spíš o to přimět soutěžící létat s maketou s nějakým úmyslem a dle nějakého řádu odpovídajícímu letovému projevu předlohy a ne jen stylem vzduch je naše moře a čím víc se to vrtí tím lépe. Teprve až si to člověk zkusí tak pozná, že zaletět pořádně třeba let po trojúhelníkové trati je nesrovnatelně obtížnější než nekonečná série rychlých stoupavých výkrutů až do mraků.

Závěrečné skupinové foto

A co napsat na konec? Minimaketářské nebe v Trnávce, jako závěrečná soutěž minimaketářské sezony, se nesporně vydařila a to nejen díky počasí ale hlavně díky úsilí týmu pořadatelů a za uspořádání této akce jim patří dík, stejně jako hlavnímu sponzoru cen, firmě JETI. Nelze jim sice zazlívat jistou roztrpčenost nad malým počtem soutěžících, ale na druhé straně je třeba se smířit s tím, že minimaketářů je jen tolik kolik jich je. Do vlastních řad pak je na místě vyslat signál, že když už se najde pár obětavců kteří soutěž uspořádají, mělo by být otázkou vlastní cti a modelářskou povinností se jí zúčastnit. Čtyři dvacetinkářské soutěže v sezóně není zase tak moc, aby si na ně každý nemohl při troše dobré vůle čtyřikrát do roka vyčlenit jeden volný víkendový den. Ostatně soutěž je dnes jedinou příležitostí kde se všichni můžeme setkat a pro většinu z nás je to i velmi vzácný den kdy vytáhneme modely ze skříní a jdeme si s nimi zalétat.

[Felda]

Výsledková listina M-min ve formátu PDF (400kB)

Výsledková listina RC-min ve formátu PDF (382kB)

Výsledková listina M-CO2 ve formátu PDF (382kB)

Reportáž z časopisu Model Hobby Magazín 10/2010 ve formátu PDF (960kB)