Bernard H.V. 220 jako dvacetinka

[Lubomir Koutny]

Navazuji na můj příspěvek v dokumentaci a nyní přikládám pár slov o stavbě a váhových poměrech mé dvacetinky H.V. 220, zatím tedy jen v kostře a zároveň bych rád požádal pražské experty na povrchovou úpravu o radu, jak řešit co možná nejlepší znázornění povrchových chladičů. Zkoušel jsem na toto téma komunikovat s Pavlem Stráníkem, ale žádné přijatelné řešení nenavrhl :
No a nyní k tomu HV 220. plastické znázornění trubiček (jak on uvažuje) si dovedu představit : na základní potah nalepit nitě a přes ně další potah z kashmiru 6 g/m2 je mi jasné že na jenom křídle na jedné straně by těch nití bylo asi 400, také kolik by to vážilo ! Takže toto odmítám. Jako řešení bych viděl laserem propálenou šablonu škvíry 0,2 mm ve vzdálenosti 2 mm od sebe a přes tuto šablonu stříkat černě na žlutý základ. Přístup k laseru nemám, takže i toto padá, i když by to bylo asi moc pěkné. Tak trochu jsem doufal, že mi s tím stříkáním poradíš, či dokonce pomůžeš.
Zbývá mi tedy potah barevným japanem, mám modrý, snad o trošku tmavší odstín, než je ta malůvka, chladiče by bylo nejlepší stříknout v tiskárně PC kompletně žlutá i s těmi černými štráfky. Problém je v tom, že nevím, kde majíi nkoustovou tiskárnu a papír se v ní při tisku namotává tištěnou stranou vně válce, u mé je to naopak, krčí se a trhá !
Pokud tedy neobjevím takovou tiskárnu, pak zde bude prostor pro ruční práci - na žlutý japan, nebo modelspan udělat těch celkem asi 2000 černých čar černým fixem. Bohužel právě toto vidím jako nejpravděpodobnější řešení. Hlavní otázkou pro mne asi bude, zda zvolit na křídlo modelspan, kashmir 8 g/m2, nebo lesklý šustivý japan (ten mi připadá nejméně transparentní, ale nejhůře se s ním pracuje) ???
Ještě je zde poslední možnost : po potážení barevnými papíry a zpracování chladičů včetně všech těch černých čar naznačujících trubičky, vše lehce barevně přestříknout humbrolkami, myslím, že pokud by ten nástřik žlutou nebyl moc silný, pak by ty černé linky prosvítaly a mohly by být docela působivé.

Jo aby kamarádi viděl o čem jde řeč, tak posílám Petrovi pár fotek toho HV v kostře, on nabídl, že je upraví a přilepí zde k tomuto příspěvku. Vlastní kostra i s vrtulí je za pouhých 16 g (zatraceně jsem šetřil na váze u trupu, kormidel i vrtule), plováky jsou každý za 4g, k tomu ale do každé špice 1g olova a vzpěry další 2g, tedy podvozek 12 g, celkem v kostře 28g, což je na tak malý eroplán poměrně dost (oba ty plováky jsou veliké, to je jako další dva trupy). Počítám, že potah a lak dají další cca 4g a tak prázdná váha bude asi 32-35g, k tomu svazek asi 8 g (4 nitě 3x1 o délce 600 mm do kterého lze natočit asi 1600 otáček, doba vytáčení 55 -65sec - stoupání vrtule podle letové váhy). Celkové plošné zatížení tedy bude mnohem vyšší než třeba u jednoduchého Borela 1913, HV 220 bude asi o polovinu rychlejší, musí mít mnohem silnější a delší svazek aby letové časy mohly být také kolem minuty. Měla by to být výhoda, pokud bude trochu větší turbulence (na tu je lehoučký Borel dost citlivý), naopak případné tvrdé přistání bude mít mnohem horší následky.

[Steve]

P1010094a.jpg (131.38 KiB) Zobrazeno 9589 x

P1010095a.jpg (69.24 KiB) Zobrazeno 9589 x

[Steve]

P1010097a.jpg (78.26 KiB) Zobrazeno 9589 x

P1010098a.jpg (78.79 KiB) Zobrazeno 9589 x

[Robert Pajas]

Pane Koutný! Musím se přiznat, že jsem Vám v duchu trochu křivdil - myslel jsem si totiž, že již budete sázet jen na jistotovky a na jednoduchou stavbu, ale tohle mi vyrazilo dech. Je to velmi zajímavá předloha, složitá a pěkně postavená. Nevím, jesli to patřilo též mně, ten dotaz na znázornění chladičů, ale s takovými věcmi si poradí skoro vždy Radek Gregovský, o tom, jak ošálit oko, ví zas asi nejvíc přední světový figurkář Michal Křepelka. Já však být vámi, tak vsadím na to, čím vládnete nejlépe - klasický potah obarveným papírem s tuší naznačenými rýhami - vše ozkoušenou metodou - kostra když vynikne, žádná škoda. Též stojí za úvahu následující postup - vlnky si namalovat ve Wordu i s vystínováním či průhledností - práce na chvíli, klidně pomohu - natisknout na modrý japan z lesklé strany (bleispann) a z hrubé podkřídovat suchou křídou - neprůhledný potah váhově lepší než nástřik - zkuste si to zvážit. Nebo využít toho, že modrá Humbrol 14 zas tolik nekreje a 0,25-kou předem narýsované čáry skrz ní prolezou dostatečně.
R.

[Hugo]

teda pane Koutný - nádhera!!!
Co se týká chladičů, tak si myslím, že nejjednodušší je takové letadlo nestavět, právě z důvodu problematického znázornění chladičů tak, aby to vypadalo přirozeně. Osobně bych to natiskl na potahový papír, tak, jak píše Robert. Ještě mě napadlo udělat to jako obtisk, ale to by asi byl problém s nanesením bez vrásek. Nebo co zkusit stínovat za pomoci airbrushe? No, jak na to koukám, já bych ten chladič asi vůbec nedělal. Martin

[Lubomir Koutny]

Roberte a Martine,
moc děkuji za váš zájem a rady. Ano, jsem si vědom značného rizika u tohoto typu. Dvacetinka musí být nutně dost rychlá při tom jejím plošném zatížení a energie svazku bude veliká, na motor se s tím nesmí na tvrdší povrch.
Také moc děkuji za rady k těm chladičům. Ony by měly být v barvě kovu, tedy mosazně žluté. Nevím přesně jaký byl průměr těch trubiček, ale myslím, že ne větší jak nějakých 20 mm, pak tedy u dvacetinky rozteč pouhý 1 mm, což je pro ruční práci téměř neřešitelné. Ano, uvažoval jsem o obtiscích, ale ty by musely být téměř na celé ploše křídla, jednak by byly moc těžké a hlavně na horní straně by byl problém, aby byly bez vrásek na tak veklé ploše. Proto jako optimální vidím to udělat na tiskárně PC buď tisknout přímo na bílý, nebo na žlutý papír. Při tisku na žlutý však následuje slepování s pásky bílého (okraje křídla na náběžce, odtokovce a u kořene a na koncích jsou bílé), pak žehlení a při potahování -lepení lepícím lakem, aby se to nerozpilo, je nebezpečí povolení lepených spojů papírů, takže lépe tisknout vše na bílý papír i když rozměry chladičů musí být přesné !
Také bych docela rád slyšel názory Radka Gregovského a Michala Křepelky....

[Pavel Stráník]

Když jsem tak zkoumal jak jsou ty povrchové chladičeu u HV.220 udělané, tak to vypadá že to není jen prachsprostá plocha pokrytá trubičkami, ale že je tam jakési sériovo-paralelní řazení - celé je to poskládáno ze segmentů paralelně zapojených trubiček. Nakreslit a vytisknout by to možná šlo, ale pokud bude model stříkaný, vypadaly by plochy chladičů z obarveného papíru divně - alespoň mi to tak přijde. Na trupu a plovácích bych to asi řešil teňoučkými orýhovanými destičkami depronu, ale na křídle, kde jsou ty plochy veliké, fakt nevím.

[Hugo]

Teď jsem mluvil s Michalem, prosil mě, abych napsal něco v tomto smyslu:
Trup a plováky jako navrhuje Felda. Křídlo: jedna varianta (ale shodli jsme se že dost nešťastná kvůli váze) destička depronu, kterou upravíte válečkem cca 5cm širokým na kt. jsou nalepeny nitě v rozmezí cca 1mm - touto matricí si vyrobíte blok, jenž nalepíte na křídlo, pokud to vůbec půjde... Další varianta je vyrobit křídlo jako to dělá A. Alfery - tuhé depronové potahy z obou stran s tím, že horní bude na kopytu upraven válečkem, ovšem je otázka co to udělá s pevností křídla. Takže se dostáváme zase k tomu, že je to dost nešťastná záležitost, pokud chce člověk dodržet tento maketový detail.
Volně zpracoval Martin v duchu rozhovoru s M. Křepelkou.

[Lubomir Koutny]

Hoši moc děkuji za dobře míněné rady, Ano, až budu příště dělat dvacetinku Bernard HV 220 tak je mi jasné, že to musí být skořepina z nějakého toho pěňáku (cca 1 mm) a ty chladiče tam vyrýt plasticky, teprve pak stříkat. Ale můj současný problém je, že mám klasicky postavenou dvacetinku již v kostře. Systém drátěných výztuh je pro tuto dvcetinku poněkud nešťastný a opravdu nejschůdnějším řešením je potáhnout celou dvacetinku s výjimkou vrchu křídla a spodku plováků, pak provést vydrátování a teprve pak dopotáhnout vrch křídla a spodek plováků. Z uvedeného je jasné, že pokud bude povrch stříkaný, tak křídlo s potaženým pouze spodkem, vypnutým a vylakovaným, bez stejně potaženého vrchu může být velmi náchylné k zborcení.
Právě uvedené důvody mne utvrdily v přesvědčení, že pro moji v kostře hotovou dvacetinku asi bude nejlepším řešením : vše co je modré potáhnout modrým vláknitým japanem, vše, co je bílé bílým vláknitým japanem křídla potahovat bílým japanem na který budou v tiskárně PC předtištěny chladiče (ty byly mosazné, inkoustovka asi nemá zlatou, tak tam dáme žlutou s tenkými černými linkami ve směru letu cca 1 mm od sebe), podobně předtištěné chladiče na trupu a vzpěrách plováků se nalepí jestě před potahováním modrou...Pokud mi Robert opravdu ty chladiče předtiskne, pak budu nejen velmi spokojený, ale také nesmírně vděčný člověk, jen zatím nevím jak se revanšovat.

[Lubomir Koutny]

Od Roberta jsem dostal hezký vánoční dárek - na tiskárně PC vytištěné chladiče na bílém japonském šustivém papíře 12 g/m2 pro křídlo a obtisky
na boky trupu, polovinu vzpěr podvozku a kokardy na spodek křídla. Ještě jednou moc děkuji. A začalo potahování, trup a kormidla původním modrým japonským šustivým japanem jsem lepil na kostru ředěným herkulesem, šlo to celkem dobře, trochu menší komplikace je snad bílá příď a přechod nad křídlem. Pravda je, že i když ten bílý šusťák kryje mnohem lépe než modelspan, nebo kashmir, tak přece jen ta barva balzy trochu přes něj prosvítá, to by dost vadilo hlavně u křídla, kde většinu plochy tvoří mosazné chladiče, ale na náběžce a odtokovce jsou bílé pruhy, po výměně názorů jsem dal na Roberta a kostru vrchu křídla i odtokovku ze spodu jsem natřel bílou anilinovou barvou. Pak jsem začal s potahem spodku křídla, pásky žeber jsem natřel směsí ředěného kanagomu a napínáku, ale náběžku a odtokovku ředěným kanagomem, bylo nutné dávat zatraceně pozor aby ani kapička neukápla na chladiče a k jejich blízkosti se nedostala vlhkost z toho herkulesu, podařilo se, pak se potah přelakoval napínákem a tam, kde se na pár místech nepřilepil k páskům žeber bylo nutné ještě podmáznou a cvilku přidržet. Mnohem horší operace bylo potáhnutí plováků obrovskou plochou chladičů. Nejedná se o zcela rozvinutelnou plochu, takže byla otázka, co dopne lak a jak moc se musí pomoci naříznutím a jemným přeložením přes sebe v ose. Přiznám se, že jsem toto dost podcenil, asi to chtělo každý chladič v ose podélně rozříznout a ty půlky potahovat zvlášť, samozřejmě, že potah zde musel být lepen lepícím lakem. Výsledek se mi vůbec nelíbil, jen menší část byla opravdu v pořádku, jinde boule, nebo dokonce vrásky, kdybych měl náhradní materiál na chladiče, tak by vše šlo dolů a dělalo by se to znovu, ale ten jsem neměl a tak nezbylo, než dokončit potah boků plováků modrým šustivým japanem, na spoji toho modrého a chladičů přibyly vrásky, další přibyly i na mém čele...Potah vzpěr podvozku vzhledem ke chladičům je dost piplačka, měl jsem jen polovinu potřebných obtisků, takže jsem vše řešil vyříznutím z náhradních tisků na spodek křídla. Pak jsem vodou vypnul potah trupu a zde se projevilo jak moc jsem šetřil váhou na pomocných podélničcích ze super lehké a měkké balzy (za kabinou došlo k lehkému pronesení), po vylakování plováků, trupu, kormidel a vzpěr je nutné ještě před potahem vrchu křídla a spodku plováků přistoupit ke kompletaci (to z důvodů opravdu pevného zakotvení výztužných lan, které jsou jen mezi plováky a křídlem a ne od křídla k trupu). Díly tomu, že ve vzpěrách jsou zalepeny bambusové kolíky o průměru 1,7 mm a v plovácích i trupu papírové trubičky stejného průměru kotvené na důležité uzly kostry a vše bylo vyzkoušeno již kompletací v kostře, tak nyní nebyl žádný problém. K vydrátování používám ten netenčí rybářský vlasec o průměru 0,05 mm, lepím kanagomem.
Teprve nyní bylo možné potáhnout křídlo z vrchu. nebyla to snadná operace i když jsem měl dopředu již potáhnutý přechod trup - křídlo. Ten šustivý japan se chová plechově navíc je zde ten problém, že nesmíte s tím herkulesem do blízkosti natištěných chladičů. Z počátku jsem byl s výsledkem spokojený, pak jsem objevil pár vlnek a vrásky u kořene, které ani přelakování napínákem nevyřešilo. To potah spodku plováků bílým šustivým japanem byl bezproblémový. Následovalo přelakování celé dvacetinky lesklým lakem a osazení obtisky chladičů na boky trupu a kokardy na spodek křídla, orýsování křidélek a lehké přestříknutí lesklým lakem. Protože osazení kokard na imregnovaných chladičích s těmito nic zlého neudělalo, tak jsem to riskl a přes to, že křídlo je již lakováno, tak jsem horní potah zkusil vypnout vodou. Totéž jsem udělal i s chladiči na plovácích. Podařilo se ! Znovu se mi potvrdilo, že dvacetinku potaženou šustivým japanem v podstatě nikdy nedokážu vylakovat tak, aby ji větší vlhkost nepovolila a naopak slunko nevypnulo jako kůži na černošském tamtamu.
Dodělal jsem čelní štítek kabiny, včetně pilota a šlo se na váhu. Ukázalo se, že můj odhad se bohužel beze zbytku vyplnil, prázdná váha bez gumy a případného dovážení je nyní 34,6 g. Takže pravděpodobná letová bude kolem 45 g a to je opravdu dost. Porovnáním plošného zatížení s modelem P-30 docházím k závěru, že rychlost letu bude asi 7-10 m/s. Lze předpokládat svazem ze 4 nití 3x1 o délce asi 600 mm, do kterého lze natočit maximálně 1600 otáček a tak při stoupání vrtule 250 mm mi vychází doba motorového letu pod 50 s, je otázkou jakou bude mít na konci motoru HV 220 výšku a jak bude klouzat.
Při naprosté tuhosti plovákového systému se zdá rozumnější volit, co možná nejdelší motorový let, i když výška letu na konci motoru bude nulová a dvacetinka bude přistávat s koncem motoru pod velmi malým úhlem, takže při délce svazku 750 mm by maximální otáčky byly asi 2000 a motorový let až minutový (ovšem je otázkou, kdo bude mít odvahu tam ty obrátky natočit).

Na závěr pár rad pro toho, kdo bude dvacetinku Bernard HV 220 stavět. Doporučuji poprosit Roberta o program k tištění chladičů. Na rozdíl o mého provedení s obtisky (které jsou tlusté šlupky) vše řešit tiskem, tedy i ony kokardy na spodku křídla a pak bude možné, aby i na kokardách byly naznačeny trubičky chladičů.
Ten kdo si zvolí jednodušší barevné provedení, tedy letoun ještě před konečnou povrchivou úpravou - celý v barvě kovu, ten si může nechat vytisknout chladiče na stříbrný japonský papír (ještě mám nějaký ten arch od Yamady 18 g/m2), nebo lépe spokojit se s šedivou, místo duralové
stříbrné a vše nechat na tiskárně PC. Jiná možnost je celou dvacetinku stříkat humbrolkami a na znázornění trubiček se vybodnout (nebo si udělat pracnou masku se škvírami 0,2 mm aroztečí 1,5 mm a také stříkat, což by bylo dokonalé, ale nesmírně pracné.
Naopak kdo netrvá na prkotinách a je nad věcí, ten při pohlehu na mé fotky zjistí, že při potřebném snížení pixelů, aby to zde mohlo být publikováno, již na těch fotkách není ani možné rozlišit ty jednotlivé linky znázorňující spáry mezi mosaznými trubičkami chladičů a tak je možné še odbýt prostě je stříknutím souvislé plochy v barvě mosazi bez linek tak, jak jsem to udělal u svého peanuta Macchi Mc 39.

[Hugo]

Mně se to líbí, škoda jen, že jste nepodbarvil modře místa kostry potažená modrým papírem. Už se těším na Openscale. Martin

[Robert Pajas]

Je to velmi elegantní model! Mám slabost pro průhledňáky....