Halové modely Hluk 26. a 27.4.2024

Stojánka modelů

Letos první halovou minimaketářskou soutěží, či spíše setkáním, byla akce v Hluku, pořádaná už tradičně Tondou Alfery. Stejně jako loni byla zahájena už v pátek, kdy hala byla k dispozici modelářům již od oběda. Někteří tak už v pátek nepracovali a spěchali na maketářský svátek. Letos chyběli někteří stabilní účastníci, třeba Mirek Kuba, Robert Cok, nebo Pavel Stráník. Naopak se objevili jiní, kteří se mezi maketáři objevili po několika letech. Dorazil Martin Huk a Robert Pajas s kamarádem Alexandrem Kukanem. V sobotu pak Michael Vosika s dcerou konečně ne jen jako divák, ale i jako aktívní účastník. Petr Faitl se opět zhostil role fotografa, takže akce byla řádně zdokumentována. Dalším návštěvníkem, který alespoň provětral pár modelů, byl Radek Čechlovský.

Co se týče nových modelů, Jirka Doležel přivezl ukázat naživo pistácio Supermarine Spitfire LF Mk.IXe, Jirka Tamfal narychlo týden před soutěží slepil také pistácio Kokusai Ta-Go, kromě toho přivezl i oříška Zlín Z-42. Prvně ukázal i další nové modely, třeba dvacetinku ve velikosti oříška Currie Wot. Michal Křepelka přivezl dvoumotorový Moynet M-360 Jupiter. Dušan Garba předvedl po mnoha letech dokončeného (i když ne ještě úplně zcela) oříška Sopwith Tabloid. Michael Vosika oříška dokončit nestihl, tak se alespoň zapojil do klání v nové kategorií No Cal, postavil Jodel D-9 BeBe.

Na výstavce byla spousta dalších krásných modelů, ať už později létajících, či jen jako statické modely. Letošní soutěže byly vypsány v kategoriích F1N-halová házedla, F1N-Wrona Cup (tedy házedla ze stavebnic Mariusze Wrony), M-oř, M-pist, větrůňky, No Cal a tajuplný Hlucký vrh. Celý pátek byl věnován tréninku, takže někteří zalétávali nové modely, někteří ladili již zalétané, někteří si létali jen tak pro radost. V sobotu bylo soutěžní klání zahájeno kategorií F1N. Startovní pole bylo poněkud štíhlejší než obvykle. Výkony byly zato velmi slušné. Vítězný Dušan Garba konečně pokořil magickou hranici 40 sekund, a to hned čtyřikrát. I druhý Dušan, tedy Miklovič, pokořil celkovým výsledkem hranici 100 sekund. Překvapivě třetí místo obsadila Iveta Hůlová s velmi netradičním stylem hodu. Za starty těsně pod strop haly sklidila mnohdy potlesk ostatních. Brambora zbyla na Jiřího Doležela. Jirka Tamfal a Michal Křepelka se šetřili na Wrona cup a tak nesoutěžili. Následoval oběd v místní restauraci a po obědě byla odlétána již tradiční kategorie větrůňky. I zde bylo startovní pole značně prořídlé, soutěžili jen tři modeláři. Potkaly se zde dva modely jedné předlohy. Dušan Miklovič i Jiří Tamfal si vybrali Zlín Z-24 Krajánek. Ten Dušanův létal o něco lépe a po zásluze zvítězil. Druhý Jiří Tamfal i třetí Dušan Garba s LF-109 Pionýr dosáhli shodného času, takže rozhodl druhý nejlepší čas.

Hlucký vrh

Po této rychle odlétané kategorii přišel na řadu zlatý hřeb dne - Hlucký vrh. Hlavní pořadatel avizoval, že pravidla této kategorie jsou velmi dynamická a že se mohou měnit během soutěže, dokonce i po soutěži. Smyslem bylo z certifikované čtvrtky papíru (originalita byla potvrzována razítkem) vytvořit objekt, kterým měl pak soutěžící dohodit co nejdále. Původně byly vyhlášeny tři pokusy, kdy se započítával ten nejdelší. Za těchto okolností by byl vítězem Jiří Doležel, který jedním hodem překonal skoro celou délku haly. Jenže jak pořadatel avizoval, tak také učinil. První tři pokusy byly prohlášeny za kvalifikaci, která jen určila pořadí, v jakém budou soutěžící vrhat ve finále. Tedy vrhali nakonec v obráceném pořadí-poslední jako první atd. Navíc došlo k přitvrzení pravidel. Letový prostor byl dán jen podlahou haly. Kdo přistál mimo ni (třeba v hledišti), zapsal nulu. Pořadí se určovalo v každém ze tří dalších kol, výsledné umístění pak bylo dáno součtem umístění v jednotlivých kolech. Tedy soutěžící s nejmenším součtem vyhrál. Létající objekt musel mít minimální plochu 5 cm2. To by ale asi splňovala i kulička z certifikované čvrtky. A tak drtivá většina pravověrných modelářů skládala vlaštovky různých tvarů, ne tak Vláďa Alfery. Poučen z loňského roku činem svého bratra při obdobné taškařici, poskládal z papíru miniaturní oštěp a tím vrhal bezkonkurečně nejdál. Vítěz kvalifikace Jiří Doležel začal dobře, vyhrál první kolo. Pak ale doplatil na to, že jeho aparát dvakrát přistál mimo soutěžní plochu, zapsal dvakrát nulu a majitel tak skončil hluboko v poli poražených. Nenápadným výkonem se na druhé místo propracoval Jiří Tamfal. Třetí místo vybojoval, ač sám sebe řadil mezi handicapované důchodce, Ivan Horníček. Velmi specifické hody předváděla rodina Vosikových, takže nakonec uzavírala startovní pole.

Poté, co se takto všichni dostatečně vydováděli, došlo na seriózní kategorie maket M-oř, M-pist a NoCal. Do soutěže oříšků zasáhlo 9 modelů. Nejdelší lety předváděl Letov Š.39 Martina Huka, jeho 85 sekund bylo skvělým výsledkem na halu 9,5m vysokou. Nicméně díky statice jej přeskočil Michal Křepelka se Sopwith Schneider i vítězný Jiří Doležel s krásnou Bell P-39L Airacobra. Vítězství to ale bylo velmi těsné - rozdíl 0,8 bodu. I ostatní modely létaly hezky. Dušan Garba s nezalétaným Sopwith Tabloid neriskoval a nesoutěžil. Robert Pajas si jel raději zalétat někam ven s RC modelem.

I v kategorii M-pist potvrdil Jiří Doležel, že dnes patří k evropské absolutní špičce. Jeho krásný Nieuport Goshawk nejen skvěle vypadá, ale i obstojně létá. Nicméně nejdelší lety předváděl opět Martin Huk. Jeho File model E sice občas předváděl již známé akrobatické evoluce, ale letěl krásných 67 sekund. Třetí místo obsadil Michal Křepelka se Sonex OneX. I v této kategorii rozhodovaly desetiny bodu. Jiří Doležel vyhrál o 0,3 bodu. Soutěžilo celkem 7 modelů.

V nové kategorii NoCal nakonec soutěžili jen čtyři soutěžící. Robert Pajas, Alexandr Kukan a Michael Vosika své modely nezvládli zalétat, a tak nesoutěžili. I v tak malém počtu soutěžících došlo k tomu, že se potkaly dva modely stejné předlohy. Jiří Doležel i Dušan Garba se nechali inspirovat informací ze stránek Mike Stuarta, že typ Cessna 195 Turbo je mimořádně výkonným typem. Modely obou to potvrdily. Jako velmi létavý se ale ukázal i Piper Pa-22 Tri-Pacer Michala Křepelky, který sice obsadil třetí místo, ale opět o pouhou vteřinu. Souboj dvou Cessen vyhrála ta Dušana Garby, lety 164 a 161 sekund. Podrobnější informace o modelech lze najít v tomto vlákně na diskuzním fóru.

Dekorování nejlepších

Posledním soutěžním kláním byl Wrona cup. Všech šest soutěžích létalo velmi slušně. Odpočatý Michal Křepelka potvrdil, že jeho loňské vítězství nebylo náhodné a vyhrál i letos. Tentokrát mu ale lehce na paty šlapal Dušan Garba, který obsadil druhé místo. Iveta Hůlová, ač dosáhla lepšího výsledku než dopoledne (létala s tímtéž modelem), nakonec prohrála boj s Jiřím Doleželem, který obsadil třetí místo.

Tonda jako hlavní pořadatel zpracovával výsledky průběžně, takže ty byly k dispozici velice rychle. Drobné zdržení bylo jen při vypisování diplomů. Závěrečné vyhlášení nejlepších soutěžících bylo tradičně bujaré, k čemuž přispěly nepatrné rozdíly ve výsledcích v některých kategoriích. Hlavní cenu - kvalitní víno z Jižní Moravy - si odvezli vítězové kategorií Hlucký vrh a NoCal. Poháry v rámci státních úsporných opatření tentokrát nebyly. Soutěž se tradičně vyvedla a hlavnímu pořadateli tak patří velký dík za její uspořádání. Na podzim se na stejném místě setkáme zase. Kompletní fotogalerii Petra Faitla je možno shlédnout na Rajčeti.

[Dušan Garba]

Výsledková listina kategorií M-oř a M-pist

Výsledková listina kategorií F1N, F1N Wrona, Větrůňky, NoCal a Hlucký vrh